ČESKY   ENGLISH   DEUTSCH

Hledání konstruktivního dialogu v polarizované společnosti, Praha 5. - 8. 6. 2022

11.5.2022

Ve společnosti jsou témata, která nás rozdělují, ve kterých převažují emoce nad argumenty, o kterých raději mlčíme, než abychom o nich mluvili. Jak diskutovat o citlivých a polarizujících tématech v bezpečné a otevřené atmosféře? Jak zabránit polarizaci v naší skupině?

Mezinárodní konference "Hledání konstruktivního dialogu v polarizované společnosti" se bude konat v Praze 5. - 8. června 2022.

>> Celý článek

Veřejné čtení jmen obětí holocaustu - Jom ha-Šoa 2022

7.4.2022

V letošním roce bude čtení jmen obětí holocaustu probíhat 28. dubna ve 24 městech celé České republiky. Ve všech městech začínáme ve 14:00. Akce se koná pod záštitou velvyslanectví Státu Izrael v České republice a za finanční podpory Nadačního fondu obětem holocaustu.

>> Celý článek

Prohlášení Institutu Terezínské iniciativy k válce na Ukrajině

9.3.2022

Institut Terezínské iniciativy je paměťovou institucí, která byla založena především proto, aby připomínala tragédii holocaustu a druhé světové války dalším generacím. Mementem těch, kteří přežili nacistické řádění a útrapy koncentračních a vyhlazovacích táborů, vždy bylo a je varování lidstvu  - NIKDY VÍC.


Bohužel musíme konstatovat, že se lidstvo z historie nepoučilo. Geopolitické ambice, zahalené do nacionalistických frází a pochybných argumentů, nemohou nikdy ospravedlnit akt agrese a válečných operací, při kterých umírají nevinní lidé.


Tak, jako byl počátkem genocidy českých a posléze evropských Židů ostudný mnichovský diktát, lze kořeny současné situace vidět v okupaci Krymu před osmi lety. Jakkoli jsou historické paralely vždy nepřesné, nelze nevidět podobnost dnešních válečných operací Ruské federace ve strategii nacistického Německa. Všichni víme, co následovalo.


Světové společenství by mělo – i přes složitost politických a ekonomických vazeb – za každou cenu zabránit dalšímu globálnímu konfliktu, který nyní hrozí a co nejdříve se zasadit za ukončení bojů na Ukrajině.


Nechceme, aby naši rodiče a prarodiče před osmi desetiletími umírali zbytečně. Jejich oběť by měla být nejen morálním mementem, ale i praktickým návodem, jak se má svět chovat. Ještě je čas.
Tomáš Kraus, ředitel

>> Celý článek

Nechte mě být, jaká jsem. Životní příběh Anne Frank na gymnáziu v Nymburce

16.2.2022

Do 9. března je výstava Nechte mě být, jaká jsem. Životní příběh Anne Frank k vidění na Gymnáziu Bohumila Hrabala v Nymburce. Rolí průvodců se ujali studenti a studentky z Klubu moderní historie.

>> Celý článek

Časopis Terezínská iniciativa č. 108 - leden 2022

3.2.2022

Lednové číslo se na prvních stránkách vrací k 80. výročí zahájení transportů a vzniku ghetta Terezín reportáží z pochodu živých z Bohušovic do Terezína, k loňskému hudebnímu festivalu Věčná naděje, k projektu Musica non grata, k minulému roku v Památníku Terezín a v Židovském muzeu v Praze a k výstavě Institutu TI na Kampě. Na terezínské dětství vzpomíná Eva Erbenová, vydání přináší recenzi knihy Moje máma z Terezína a vzpomínku na plukovníka Jana Horala.

>> Celý článek

Nová webová aplikace přibližuje, jak byli za války Židé omezováni na území Prahy

26.1.2022

Kde za druhé světové války bydleli židovští obyvatelé Prahy před tím, než byli deportováni? Která místa nesměli za okupace navštěvovat? Na jakých místech byli zadrženi za porušení protižidovských zákazů a nařízení? Odpovědi poskytuje aplikace MemoGIS Praha, zprovozněná u příležitosti dnešního Mezinárodního dne památky obětí holokaustu.

>> Celý článek

Jak mluvit a neubližovat (si). Konstruktivní komunikace s Michalem Dubcem

18.1.2022

Ve spolupráci s Michalem Dubcem jsme pro vás připravili tři navazující semináře. Naučíte se, jak komunikovat, abyste dosáhli cíle a nenarušili si vztahy. Na základě konkrétních situací z vaší praxe – z komunikace se žáky, s kolegy či s rodiči si vyzkoušíte, jak dosáhnout dobrých výsledků. Zjistíte, co vám brání v efektivní komunikaci a jak se svými bloky pracovat.

PŘIHLÁŠKU VYPLŇTE NEJPOZDĚJI DO 26. LEDNA ZDE.
Kapacita kurzu je omezena na 15 účastníků.

Pondělí 31. ledna, 14.00 – 18.00:

  • Vedení dětí k odpovědnosti a samostatnosti

Sobota 26. února, 9.00 – 18.00

  • Společně s rodiči
  • Jak ve škole zvládat své emoce

Sobota 12. března, 9.00 – 18.00

  • Práce se skupinovou dynamikou školní třídy
  • Skupinovou reflexí k naplňování potřeb dětí

Kurz proběhne u nás v Institutu TI na Praze 1, Jáchymova 3.
Pro účastníky z Prahy je kurz díky grantu zdarma.

>> Celý článek

archiv aktualit

Netradiční letní škola Holocaust a my. Proč je důležité uchovat vzpomínky Židů a Romů pro další generace

29. července - 2. srpna

Osvětim

 

Facing Holocaust Today – Rescuing European Jewish and Roma Memories

 

Ve dnech 29. 7. do 2. 8. pořádal Institut Terezínské iniciativy netradiční mezinárodní letní školu pro vzdělavatele a studenty v Osvětimi, které se zúčastnilo celkem 20 účastníků z České republiky, Slovenska a Rakouska. Účastníci nejprve absolvovali komentovanou i samostatnou prohlídku Muzea Auschwitz I. a Auschwitz – Birkenau, aby poté ve skupinkách připravovali vlastní vzdělávací program pro žáky a studenty.


A proč netradiční? Jednak jsme po čtyřech letech opustili formát vícedenní letní školy pořádaný ve spolupráci s Muzeem romské kultury v Brně a Hodoníně u Kunštátu, jednak se jednalo o jakousi tvůrčí dílnu, v rámci které nejprve účastníci  – dvacet vzdělavatelů, studentů, historiků, lektorů a příslušníků druhé či třetí generace – hledali společně cestu, jak citlivě prezentovat mladým lidem příběh tragického místa paměti v Osvětimi.

 

fht-osv_01_s


Čas strávili účastníci nejen komentovanými i individuálními prohlídkami tábora, ale také společnou reflexí a debatami o tom, jak připravit smysluplný program pro mládež, jakým směrem vést přípravu a jak s mladými lidmi návštěvu takto tragického místa paměti reflektovat, jak zapracovat výročí do vzdělávání o holocaustu a jak propojit historii se současností.


Součástí letní školy byla i účast na pietním aktu k připomenutí likvidace tzv. cikánského tábora v noci z 2. na 3. 8. 1944 a u příležitosti Mezinárodního dne holocaustu Romů. Měli jsme také příležitost navštívit Židovské muzeum a synagogu v Osvětimi, kde jsme si prohlédli výstavu Oszpicin. Historia żydowskiego Oświęcimia, která je věnována historii židovské komunity v Osvětimi, a stálou výstavu Romowie Historia i Kultura, kterou lze najít v sídle organizace Stowarzyszenia Romów w Polsce.

 

fht-osv_07_s


Různé perspektivy a zkušenosti, které jednotliví účastníci do letní školy vnášeli, ať už z pozice učitelů, rodičů, studentů nebo příslušníků menšiny, která byla během holocaustu perzekvována a dosud je ve společnosti diskriminována, přispělo nejen ke vzájemnému obohacení, ale také k otevření mnoha otázek. Čas byl však omezený, ale doufáme, že se ke společným diskuzím budeme moci v budoucnu vrátit.

 

fht-osv_05_s


Některé z nich si ve své reflexi položila nejmladší účastnice letní školy, Emily Hoskins, studentka Gymnázia Jana Keplera v Praze 6:

V AUŠVICE JE DŮM VELIKÝ
Před začátkem společné snídaně hledím na černé šaty, které jsem si zabalila s sebou, abych si je oblékla v tento den – je 2. srpna a já jsem v Osvětimi. Účastním se letní školy pořádané Institutem Terezínské iniciativy a dnes je den, kdy nacisté zavraždili přes tři tisíce Romů a Sintů v koncentračním táboře Osvětim-Březinka.


Na cestě do jídelny zjišťuji, že moje pohřební vzezření s obnaženými koleny nahrává pošmournému dešti, jenž se na mě sápe ze všech stran. Poté co se moje spolubydlící odebere s minimalistickým kufříkem vstříc naší skupince složené převážně z pedagogů a dalších osob s didaktickým cítěním, se zabalím do peřiny jako housenka. Po čtvrthodině promarněné na mobilu se rozhodnu šaty vyměnit za bílé plátěné kalhoty a květovanou blůzu; a tu černou hroudu smáčknu do krosny. Abych nekazila formální ponurost, přehodím přes sebe černý svetřík a vycházím vstříc ustávajícímu dešti.


Jsme všichni, tak můžeme jít. Vyhýbáme se slimákům, a když jedna učitelka nebohého slizkého tvora vyšokuje tím, že ho skoro sejme svým svižným krokem, inspiruje jinou učitelku k vyprávění vlastní slimáčí historky. Déšť nejprve nahradí plnotučné šedivé mraky, pak vysvitne slunko a je téměř horko. Na zlomek vteřiny zalituji, že na sobě nemám ty šaty nebo něco praktického, jako je pokrývka hlavy. A pak si vzpomenu na první den v Osvětimi, kdy se mi i přes letní pařák svíralo hrdlo pod tíží toho slova, ať už šlo o Osvětim, Auschwitz nebo Oświęcim. Ten polský název mi vždy naháněl největší hrůzu, neboť mým češtině navyklým uším zněl zlověstně svou zdrobnělostí. Po prohlídce s průvodkyní, která si očividně dala za úkol nás řádně vyděsit – což však mělo opačný, vystřízlivující efekt –, jsem dostala migrénu. Místo abych pobíhala po expozicích určených jednotlivým národům, jsem se svalila na schody bloku č. 26 a hodinu pozorovala ševelící listoví stromů, pod kterým se ploužily i pospíchaly zástupy turistů. A pak jsem tomu místu a snad i Bohu odpustila.


Do Osvětimi jsem nejela, abych si ujasnila, jakým způsobem ji lze využít k pedagogickým účelům. Chtěla jsem v první řadě zjistit, zdali to vůbec jde. Místo abych si dělala fyzické či mentální poznámky k tomu, jak toto místo představit svým neexistujícím žákům jako hmatatelnou upomínku na šoa, jsem přemýšlela nad tím, jestli vůbec existuje způsob, jak učit o holokaustu. A jestli je možné brát Osvětim didakticky a zároveň to provést důstojně a citlivě. Naštěstí moji studenti neexistují – na rozdíl od studentů ostatních účastníků této letní školy. Zatímco já, osmnáctiletá, stále ještě mohu z pohodlí lavic jejich profesi kriticky hodnotit, oni cestu, jak probrat tuto kapitolu z dějin 20. století, hledat musí. A pak je tu ještě jeden zádrhel – jak představit romskou genocidu společnosti, která na to stále není připravená.


K památníku je to z bran tábora Osvětim-Březinka dlouhá štreka podél ostnatých drátů, polozbořenin a rekonstruovaných dřevěných baráků. Dnes cestu lemují i auta, dnes je asi trochu jiný den. Když dojdeme k památníku, už tam stojí klavír a taky mikrofony, pro nás i ostatní jsou připravené židle; a někdo si už sedá, někdo má v ruce květiny. I já dostala růži. Vím, že v Letech u Písku se dnes scházejí čeští Romové. Cítím se nepatřičně, protože to není můj příběh. Ale to, že se tato vzpomínková událost vůbec koná, je výsledkem nezavírání očí i těch, jichž se to bezprostředně netýká.


Nikdy jsem nechtěla do Osvětimi a myslím, že se tam nevrátím. Nevím, jestli je dobře, že tímto táborem průměrně projde pět tisíc turistů za den. A možná by mi bylo příjemnější, kdyby se tam dnes jen pohybovaly stromy ve větru. Ale takové stromy rostou u bývalého vepřína v Letech u Písku. Byli jste tam někdy? Možná jste se nevědomky prošli po masovém hrobě.

Autorka je studentka Gymnázia Jana Keplera v Praze.

Publikováno v magazínu Respekt.
 
Ze zpětných vazeb:
Co pro vás bylo přínosné?

  • Samotne stretnutie s rovnako zmýšľajúcimi ľuďmi. Veľmi cenné sú pre mňa kontakty, ktoré mi pomôžu lepšie organizovať moju prácu. Prínosom bola návšteva p. Kwiatowského a Roma múzea. S odstupom času konštatujem, že program bol premyslený a nadväzoval na seba. I keď som už Osvienčim navštívila viackrát, stále sa má človek čo učiť.