ČESKY   ENGLISH   DEUTSCH

Tváří v tvář historii i současnosti – seminář pro učitele k 80. výročí zahájení transportů z Protektorátu Čechy a Morava

20.9.2021

14. až 15. října 2021, Praha

Akreditovaný seminář se koná v rámci projektů Tváří v tvář historii i současnosti. Využití historie v občanském vzdělávání a Nechte mě být, jaká jsem - vrstevnické vzdělávání a historická gramotnost.

 

 

KAPACITA JE NAPLNĚNA. DALŠÍ PŘIHLÁŠENÉ BUDEME POČÍTAT MEZI NÁHRADNÍKY.

 

Hlásit se můžete do 30. září. Kapacita kurzu je omezena.

>> Celý článek

Časopis Terezínská iniciativa č. 106 - srpen 2021

27.8.2021

Srpnové číslo přináší reportáž z koncertu Ivy Bittové v Praze, upozornění na divadelní hru Jeden německý život a životopisnou knihu o Ročkových, důležité připomenutí 80. výročí zahájení transportů a zbudování ghetta Terezín, pokračování vzpomínek na ty, kteří pomáhali židům, pokračování a dokončení vzpomínek Max M. Livniho a ukázku literární a výtvarné práce studentů na téma Válka skončila, můžeme zapomenout?

>> Celý článek

Od dokumentů k příběhům. Kurz kompetencí pro demokratickou kulturu, podzimní běh

18.8.2021

Díky tomu, že lze již semináře konat naživo, nabízíme vám možnost připojit se k našim účastníkům na podzimní část kurzu pro pedagogy a lektory pražských škol a institucí a také pro studenty pedagogických škol v Praze.

Nové tváře v kurzu poprvé uvítáme 15. září na odpoledním semináři v Praze, kde vám představíme, co to ty kompetence pro demokratickou kulturu jsou, jak s nimi souvisí celý náš kurz a jak je budete moci využít ve své praxi. 23. a 24. září se již potkáte se stávajícími účastníky v Benešově u Prahy.

 

Počet míst na kurzu je limitován, s vyplněním přihlášky neváhejte.

PŘIHLÁŠKA
Hlásit se můžete až do 6. září.

>> Celý článek

Konference "Facing Holocaust Today"

26.7.2021

Od 9. do 11. září bude probíhat mezinárodní online konference "Facing Holocaust Today", která je určena pro pedagogy druhého stupně základních škol a středních škol, na kterou vás srdečně zveme. Konferenci, která se koná při příležitosti 80. výročí vydání tzv. Židovského kodexu na Slovensku, organizuje Nadace Milana Šimečky v Bratislavě ve spolupráci s Institutem Terezínské iniciativy, a to v rámci projektu Facing Holocaust Today – Rescuing European Jewish and Roma Memories.

 

>> Celý článek

K čemu jsou nám dějiny? - letní škola ÚSTRu

15.7.2021

"Podle čeho rozhodujeme, co považujeme v historii za důležité? Můžeme se z dějin poučit? Má školní dějepis sloužit k tomu, abychom někoho poučovali? A jak vlastně máme minulost využívat k tomu, abychom lépe žili současné životy?
Naší lektorku Marie Smutnou potkají účastníci letní školy "K čemu jsou nám dějiny?", kterou pořádá Ústav pro studium totalitních režimů.

>> Celý článek

Holocaust a my. Proč je důležité uchovat vzpomínky Židů a Romů pro další generace

13.7.2021

Mezinárodní letní škola pro pedagogy a studenty


Letní škola od 29. 7. do 2. 8. je určena pro vzdělavatele z České republiky, Slovenska a Rakouska. Vytvoříme mezinárodní pracovní skupinu učitelů, lektorů, historiků a studentů a budeme společně připravovat vzdělávací program, který žáky a studenty připraví a provede návštěvou místa paměti.

>> Celý článek

Ředitelka Institutu Terezínské iniciativy po devíti letech odvolána ze dne na den

12.7.2021

Nezisková organizace Institut Terezínské iniciativy (ITI) dvacet let vytváří unikátní databázi 175 tisíc obětí holocaustu z celého Československa. Kromě toho organizuje celorepublikovou akci – Veřejné čtení jmen obětí holocaustu – Jom ha-šoa. Tato akce byla zřejmě důvodem odvolání ředitelky Terezy Štěpkové. Správní rada ji odvolala ze dne na den bez udání důvodu. Předseda rady Pavel Štingl na její místo dosadil právníka Martina Thiela. Pracovníci ITI se obávají, že databáze obětí i další projekty budou pozastaveny nebo zrušeny.

>> Celý článek

archiv aktualit

Podpora vyjádřená zaměstnancům Institutu Terezínské iniciativy po odvolání ředitelky Terezy Štěpkové

Podpora organizací i veřejnosti

 

Mgr. Michal Frankl, Ph.D., Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR
„V souvislosti s rychlou změnou ve vedení ITI mám silné obavy ohledně další spolupráce a zejména možnosti využití a dalšího rozvoje databáze obětí a digitalizovaných dokumentů. Nejde jen o samotný přístup k těmto datovým zdrojům, které jsou zásadní pro vědecké účely, vzdělávání a připomínání a pro přeživší a jejich rodiny. Za klíčové a zároveň velmi obtížné považuji zachování unikátní kompetence, kterou – jak vím z vlastní dlouholeté zkušenosti – nelze vytvořit ze dne na den.“

Historik Michal Frankl stál u zrodu databáze, kterou nyní spravuje ITI, a dlouhodobě se věnuje výzkumu obětí holocaustu. Od roku 2019 vede mezinárodní tým, jehož práci podpořila Evropská výzkumná rada a je českým národním koordinátorem European Holocaust Research Infrastructure (EHRI). 

 

Reakce Nadácie Milana Šimečku, Bratislava
Vyjadrujeme podporu pracovníkom Institut Terezínské iniciativy (ITI) aj ich odvolanej riaditeľke Tereze Štepkovej. Tereza Štepková bola odvolaná z pozície riaditeľky 30.6.2021 počas zasadnutia správnej a dozornej rady za nejasných okolností. Zamestnankyne a zamestnanci toto odvolanie považujú za účelové a zmanipulované. ITI bolo pod vedením Štepkovej uznávanou inštitúciou a je naším partnerom vo viacerých medzinárodných projektoch. 


Odvolaniu predchádzal medializovaný konflikt týkajúci sa čítania židovských a rómskych mien počas Jom ha šoa 8.4.2021, ku ktorému sa vyjadrila aj riaditeľka ITI. „Požadavek rozdělit po deseti letech připomínku nacistického bezprecedentního pronásledování nevinných lidí na základě jejich přisouzeného označení jako Židé nebo "cikáni" je pro mě nepřijatelný a jde proti smyslu a poslání naší organizace stejně jako její činnosti výzkumné, dokumentační i vzdělávací. Děkuji mnoha lidem ze židovské, romské i většinové komunity za dlouhodobou podporu tohoto postoje,“ povedala pre  ROMEA Štěpková.
Facebooková stránka NMŠ, https://www.facebook.com/nadaciams, 9. 7. 2021

Otevřený dopis Terezínské iniciativě na podporu odvolané ředitelky Institutu Terezínské iniciativy Terezy Štěpkové, Zuzana Schreiberová, Multikulturní centrum Praha
Současné dění kolem odvolání Terezy Štěpkové z pozice ředitelky Institutu Terezínské iniciativy se mě týká nejen kvůli lidskoprávnímu přesahu celé věci, ale i proto, že jsem vnučkou přeživšího z Osvětimi. Tereza Štěpková byla 30. června 2021 bez udání důvodu ze dne na den odvolána.

Jsem přesvědčena, že správní radě vadilo především její inkluzivní a lidskoprávní pojetí vzdělávání a připomínání holocaustu, které je mi opravdu blízké a které navíc odpovídá celosvětovým trendům a směřování i tak zavedených institucí jako United States Holocaust Memorial Museum ve Washingtonu. Tomu by nasvědčovala i napjatá situace, která nastala poté, kdy Tereza Štěpková zařadila při veřejném čtení mezi jména obětí holocaustu i Romy. Za Terezu se postavil mimo jiné Michal Frankl, který je jedním z nejváženějších českých odborníků na holocaust s opravdu celosvětovým renomé. V tuto chvíli Terezu Štěpkovou podporuje i většina zaměstnanců ITI, kteří zvažují hromadnou výpověď.

Jako ředitelka organizace, která v několika projektech připomíná památku obětí holocaustu, se musím za směřování ITI pod vedením Terezy Štěpkové v připomínkových i vzdělávacích projektech postavit po odborné i čistě pragmatické stránce spojené s fundraisingem – získáváním prostředků na činnost organizace. Zaznamenala jsem totiž zpětnou vazbu, ve které správní rada tvrdí, že se Tereza Štěpková svou koncepcí, především vzdělávacích programů, vzdálila původnímu smyslu Institutu Terezínské iniciativy – tj. připomínání vězněných a obětí terezínského ghetta a péči o unikátní databázi obětí holocaustu.

Naplňovat misi důstojného připomínání obětí holocaustu tím, že budou vyvíjeny vzdělávací programy na podporu demokracie, lidských práv, diverzity, inkluze a programy předcházející a varující před následky předsudků a stereotypů opravdu dává smysl. Podobný směr vzdělávání zaujala většina světových institucí připomínajících holocaust. Na stránkách United States Holocaust Memorial Museum se například dočteme: „Učíme, že holocaustu lze předcházet právě tím, že poznáme varovné signály. Sledování těchto signálů a zavedením včasných opatření mohou dnes vlády zabránit tomu, aby se holocaust opakoval.“

K čemu je monumentální databáze obětí holocaustu, děsící, nedotknutelná, když nás nedovede k tomu, že se holocaust nesmí opakovat? Něco takového se už nikdy nesmí stát Židům ani žádným jiným skupinám lidí. Deportace, ghetta a vyhlazovací tábory jsou posledními kroky něčeho, co může začínat nenápadně – stereotypním vtipem, předsudkem, uplatněním kolektivní viny nebo třeba úzkým pojetím demokracie jako něčeho, co slouží jen těm schopným, úspěšným a uvědomělým.

Právě to se Tereza Štěpková se svým týmem snažila dělat. Zaměstnanci ITI používali databázi obětí holocaustu vždy citlivě, s respektem a úctou a zároveň zdaleka nejen k prostému vystavení na ponurém piedestalu. Čerpali z ní při tvorbě programů, které akcentují demokracii, lidská práva i prevenci předsudků a stereotypů. Příběhy vylučování nebo persekuce se dotknou každého z nás, když si uvědomíme, jak bývalí přátelé a kolegové segregovaných přecházeli na druhý chodník. Není snad smyslem připomínání památky obětí holocaustu právě to, abychom mladé lidi, ale třeba i pedagogy, vedli k tomu, aby dokázali rozpoznat zlo a odmítnout ho a aby nikdy nepřešli na druhou stranu chodníku? Aby byli aktivní, zajímali se o svět kolem sebe a dokázali se ohradit, až opět začne být, nenápadně, krok za krokem, některá skupina obyvatel vylučována?

A teď k mým čistě pragmatickým důvodům pro podporu Terezy Štěpkové, i když i ty souvisí s výše uvedeným. Evropské instituce, Evropská komise a další významní aktéři a rozdělovatelé finančních prostředků vnímají připomínku obětí holocaustu podobně a prostředky rozdělují především na připomínkové projekty, které v sobě mají i tuto lidskoprávní rovinu. My sami máme v Multikulturním centru projekt „Praha sdílená a rozdělená“, který mimo jiné připomíná i památku obětí holocaustu. Upřímně, i když je kvalitní, má velký smysl a stojí za ním skvělá myšlenka, je projekt sám o sobě neufinancovatelný (a to jej bohudíky několik let podporovala rodina Popperových na památku svých příbuzných, obětí šoa). Jediný způsob, jak udržet prostředky na jeho provoz, neřku-li rozvoj, je udělat jej součástí vzdělávacích aktivit. To, co by se mohlo zdát jako vzdalování, je naopak opravdu aktivní snahou misi Institutu Terezínské iniciativy naplnit, udržet a rozvíjet.
migraceonline.cz, 12.7.2021
 


Levien Rouw, International director / Anne Frank Stichting - Anne Frank House

Dear colleagues from the Terezín Initiative Institute,
 
It came to our attention that mrs. Tereza Štěpková was removed from her position as director from your institute. We are deeply worried about this situation and especially about the continuity of our collaboration with the Terezín Initiative Institute. We have been working with mrs. Štěpková and her colleagues for many years and. Mrs. Štěpková has always been very loyal to the cause that we stand for. In a joint effort we introduced the travelling Anne Frank exhibition, including the peer education concept, in the Czech Republic. The institute managed to organize dozens of successful presentations in all corners of the country, thereby raising awareness for the history of the Holocaust and its relevance for today’s society. Thousands of Czech students were involved and the feedback that we received from the local partners show that these exhibition projects were of a very high quality. Besides that, mrs. Štěpková and her team were partner in various European projects that were initiated by the Anne Frank House, or we acted as partner in projects initiated by the Institute. This resulted in a fruitful cross-border exchange of students and teachers. Recently we made plans with mrs. Štěpková and her colleagues to intensify the cooperation.
 
We trust that you will succeed to find a solution that is acceptable for all parties involved.
 
Yours sincerely,
 
Levien Rouw
International director / Anne Frank Stichting - Anne Frank House, e-mail 13.7.2021

Karen Murphy, Ph.D., Director of International Strategy, Facing History and Ourselves
A highlight of this very difficult year was the work that Facing History and Ourselves did in partnership with the Terezin Initiative Institute under the leadership of Tereza Stepkova and with Petr Sokol. The ways that you have adapted Holocaust and Human Behavior, a key Facing History case study, for Czech teachers and persisted in  providing professional development, including online in intensive couress, were inspiring. Your participation in our international network of educational leaders was also meaningful. We heard from many Czech teachers who attended the global summit because of you. We also know that because of you there is exceptional work taking place in the Czech Republic on Holocaust education! Thank you for your partnership.

Karen Murphy, Ph.D.
Director of International Strategy, Facing History and Ourselves, e-mail 13.7.2021
 

Vojtěch Ripka, Ústav pro studium totalitních režimů
Vzdělávací a komemorativní činnost Institutu Terezínské Iniciativy (ITI) se zájmem sleduji již zhruba 10 let a považuji ji za inspirativní, promyšlenou a systematickou. V českém vzdělávacím prostředí jsem ITI považoval díky blízkým ideovým východiskům a částečně společnému poli působnosti za přirozeného partnera, zejména díky projektu "Naši, nebo cizí" (viz http://dejepis21.cz/vzdelavaci-instituce-a-projekty). Proto jsme oslovili ITI při vstupech do veřejného prostoru ve věci dějepisného vzdělávání. V roce 2015 jsme společně pro širší veřejnost formulovali s ITI a dalšími vybranými partnery společná východiska výuky o II. světové válce (http://www.dejepis21.cz/userfiles/tiny_uploads/aktuality/tz_reflexe_valky.pdf), de facto však zobecnitelné na principy a cíle výuky dějepisu vůbec. Není proto třeba společné plochy nyní ohledávat, ale lze se na společné prohlášení přímo odvolat. V tomto smyslu jsme pokračovali bilanční společnou akcí pro veřejnost pod názvem Umíme učit o válce v roce 2019 (viz http://dejepis21.cz/umime-ucit-o-valce). Expertní zázemí ITI jsem přímo využil také v projektu "Antisemitismus a anticiganismus v Česku" podpořeného německou nadací EVZ, kam jsem pozval ředitelku ITI Terezu Štěpkovou mezi členy odborného poradního sboru, který se podílel na výsledku projektu (viz www.stereotypy.cz), činnost ITI je ve výzkumné zprávě rovněž zmíněna. V neposlední řadě od roku 2016 rovněž přímo osobně podporuji akci Jom-Ha-Šoa pořádanou ITI.


Přestože jsou pochopitelně oblasti, ve kterých se se vzdělávacími aktivitami ITI dokonale neshoduji, jedná se o spolehlivého a důvěryhodného odborného partnera otevřeného konstruktivní, odborné diskusi.
Jsem s pozdravem
Vojtěch Ripka

e-mail 8.7.2021 - odpověď Marii Smutné na následující dotaz:

Vážený pane Ripko,
ráda bych Vás coby bývalého vedoucího oddělení vzdělávání ÚSTR požádala, zda byste mohl popsat, jaká byla vaše zkušenost ze spolupráce s Institutem Terezínské iniciativy v předchozích letech.
Předem děkuji,
Mgr. Marie Smutná



Trevor Sage, Statement of support for the work of the Institute Terezín Initiative
To whom it may concern, I am the author, or more accurately, the compiler, of a book I am hoping to publish this year: 'Prague's Stolpersteine - Stumbling Stones - Defiant in their Memory'. The book has been compiled as a tribute to victims of the Nazi regime who have had a Stolperstein laid in Prague. It brings together pictures of the Stolpersteine, photographs of the individuals and information about their lives and deportation. The Institute Terezín Initiative's digitization of the National Archives Holocaust records has not only been crucial to the compiling of the book, it couldn't possibly have been created without it. Under Tereza Štépková's leadership: photographs of the individuals; police records and information on deportations have been given a user friendly platform within the holocaust.cz website.  These records have been made available to researchers like myself, making it possible to create works and enable the dissemination of information to a wider audience. I am grateful to the Initiative, and in particular to Tereza Štépková and Marie Smutná for supporting the compilation of my book. I hope the book will reflect the dedication they, and the staff of the Initiative, have given to the digitization of the Holocaust records, which must be allowed to continue.
Yours Sincerely

Trevor Sage, Facebook: Stolpersteine Prague; Twitter: StolpersteineP; Instagram: stolpersteine_prague

 

Mgr. Eva del Risco Koupová , Ph.D.

Dobrý den,
dovolte, abych se jakožto středoškolská učitelka vyjádřila ve věci vedení ITI a k situaci posledních dní v Institutu Terezínské iniciativy.


S ITI coby komunikuji cca od roku 2013. Osobně jsem se zúčastnila několika akcí, dále besed a worskhopů pro naše studenty z VOŠ, SOŠP a Gymnázia Evropská 33, dále  několikrát veřejného čtení a také vzdělávání pro pedagogy. Na základě těchto dlouhotrvajících kontinuálních zkušeností si dovolím vyjádřit, že ITI znám opravdu dobře.  


Můžu tímto potvrdit vynikající a velmi dobrou zkušenost s pojetím velmi náročného a extrémně citlivého obsahu, citlivý způsob komunikace s námi všemi, mnohovrstevnaté a diskrétní zprostředkování náročného a  citlivého tématu obětí holocaustu.
Program pro naše studenty byl podán s důrazem na přemýšelní, na míru jejich možnostem a potřebám a zároveň s absolutní odbornou citlivostí a erudovaností. Veškerá komunikace vždy založena na důvěře i respektující, otevřené a naprosto přímé !  komunikaci. Takto hodnotné "know-how" není v dnešní schematizované a prvoplánové době samozřejmostí. Právě tyto hodnoty máte právě teď v ITi coby velkou hodnotu na poli vzdělávání.


Je třeba si uvědomit, že za touto hodnotnou koncepcí stojí lidský faktor - konkrétní lidé, autoři a odborníci s konkrétním know how. Je jasné, když přijde ITi o tento tým, tak přijde o tuto hodnotu na poli vzdělávání.
Myslím, že se dost orientuji na poli současné "pražské intelektuální scény" a v Praze je těsno - bohužel poslední roky v rámci boje o prostor, budovy, prostory, školy a, programy a koncepce sleduji neblahý trend, a to krádeže výsledků práce dobře fungujích týmů.
Je snadné v rámci politikaření něco zbořit - zničit, kritizovat - ale není snadné dlouhodobě budovat.


Apeluji proto na Vás, abyste přehodnotili odvolání ředitelky Terezy Štěpkové, zastavili se a uvědomili si hodnotu jejich dlouhodobé, vytrvalé a systematické práce - umožnili jejímu týmu nadále pokračovat v tom, na čem dlouhodobě velmi dobře pracují. Jako ITI si tak uchováte jistou  hodnotu.
Věřím, že by tak za těchto kolností byla i nadále naše pedagogická spolupráce s ITI i do budoucna možná.
se srdečným pozdravem
 
Mgr. Eva del Risco Koupová , Ph.D., e-mail 14.7.2021

 

PaedDr. Helena Hantonová, Gymnázium Bohumila Hrabala v Nymburce
Vážení,
velice mě zaskočila informace o odvolání ředitelky ITI Terezy Štěpkové.

Pokud je důvodem jejího odvolání čtení jmen romských obětí holokaustu při veřejném čtení obětí holokaustu 8. 4., tak mě to zaráží. Žijeme v demokratické společnosti a jako učitel na Gymnáziu Bohumila Hrabala v Nymburce mám žáky vychovávat k respektu, toleranci, k tomu, aby našli odvahu ozvat se proti diskriminaci, rasismu a bezpráví.

S kolegyní Lucií Prokešovou vedeme na škole KLUB MODERNÍ HISTORIE a na něm se zabýváme holokaustem; na podzim u nás budou instalovány první kameny zmizelých. Při naší práci se právě ITI pro nás stala zdrojem inspirace, poučení. Pokud jsme potřebovali poradit, nasměrovat na zdroj informací, byli tady ochotní lidé z ITI včetně Terezy Štěpkové.

Pravidelně se účastním vzdělávacích akcí ITI. Obohacují mě nejen o nové informace a metody, jak předávat žákům informace, aby se aktivně do procesu zapojili a přemýšleli o minulosti, diskutovali o ní, ale velmi důležitou součástí všech akcí (ať už prezenčně nebo online) je i navázání osobních kontaktů a výměna zkušeností s ostatními účastníky.

A právě obavy  o osud ITI a její směřování i o to, o co bychom mohli přijít, mě vedou k tomu, že Vám píšu a chci podpořit Prohlášení pracovníků ITI vyjadřující jejich nesouhlas s odvoláním ředitelky.

PaedDr. Helena Hantonová, Gymnázium Bohumila Hrabala v Nymburce, e-mail 13.7.2021

 

Michaela Jančová, ZŠ Londýnská
Dobrý den,
jsem učitelkou žáků 2. stupně základní školy v Praze a také absolventkou několika kurzů a seminářů pořádaných Institutem Terezínské iniciativy.  Současná situace mne mrzí a vyvolává ve mně rozpaky a obavy, zda bude možné nadále pokračovat ve spolupráci s Institutem v takové míře, jako bylo pod vedením paní ředitelky Terezy Štěpkové a jejího týmu.

Se svými žáky pracujeme často s databází holocaust.cz, jejíž obsah je pak inspiruje k další činnosti a hlavně vyvolává otázky.  S jejím využitím jsme mohli například připravit projekt pro naše žáky 5. tříd s názvem Hanin kufřík, který se následně prolnul s hledáním stop jejich vrstevníků žijících před a v době druhé světové války na Praze 2.  V dalším roce jsme se zapojili do Příběhů našich sousedů, ve kterých žáci svou práci s databází a zejména svůj zájem o historii a příběhy a vyprávění o minulosti ještě více zúročili.  Následně pak projevili i zájem se ve svém volném čase zapojit do akce Veřejné čtení jmen obětí holocaustu.  Díky Institutu jsme také měli zapůjčenu do školy putovní výstavu Nechte mě být, jaká jsem - životní příběh Anne Frankové. Naši deváťáci pod vedením Institutu absolvovali průvodcovský seminář a mohli pak po několik týdnů svým mladším spolužákům a zájemcům z řad veřejnosti vyprávět nejen o této dívce. Hovořili o diskriminaci, předsudcích a vylučování ze společnosti na základě jinakosti, a to vše na základě příběhů ze současnosti. Akce samá měla mezi žáky velký ohlas, pro mnohé bylo toto vrstevnické učení vskutku inspirativní a následně jej pak využili i při přípravě na přijímací pohovory, například ve svých motivačních dopisech. A jelikož jsem s mnoha z nich v kontaktu, vím, že se o dané téma zajímají i nadále.

Já osobně jsem se zúčastnila několika skvělých seminářů pořádaných Institutem, dále pak letní školy, kterou organizovali společně s Muzeem romské kultury, a poté i absolvovala obsáhlý seminář pro pedagogy (Od dokumentu k příběhům - Kurz kompetencí pro demokratickou kulturu), který pořádali dohromady s organizací AISIS. Kromě informací jsem na všech těchto akcích načerpala hlavně inspiraci a motivaci k další práci, nemluvě o setkání s dalšími kolegy, které v několika případech dokonce přerostlo v přátelství.

Jak jsem již psala v úvodu, jsem ze současného dění v rozpacích. Nejen vzhledem ke své profesi se o dějiny 20. století zajímám hlouběji a jsem velmi ráda, že svým žákům mohu předávat více informací a odkazů na ně, které získávám právě na seminářích a setkáních organizovaných Institutem a dále pak třeba Ústavem pro studium totalitních režimů, na Letní škole občankářů atd. Téma holocaustu mé žáky velmi zajímá, mnohdy právě z něj pak pramení jejich další zájem o události 20. a 21. století a jsem velmi ráda, že jim můžu na základě svého dalšího vzdělávání souvisejícího právě s akcemi Institutu sdělit více informací i o holocaustu romském.

Tento dopis má ale hlavně vyjádřit podporu a poděkování paní Tereze Štěpkové a celému týmu ITI, se kterým jsem měla čest se potkat a spolupracovat.

Pevně věřím, že se situace brzy vyřeší. Přeji všem hodně sil.

Michaela Jančová, e-mail, 14.7.2021

 

Verein GEDENKDIENST: Stellungnahme zu den derzeitigen Entwicklungen am Institut der Theresienstädter Initiative
Mit großer Bestürzung verfolgt der Verein GEDENKDIENST die Entwicklungen am Institut der Theresienstädter Initiative rund um die Entlassung der Direktorin Mag.a Tereza Štěpková durch das Direktorium. Die Forderungen der Angestellten des Instituts nach einer Rücknahme dieser Entscheidung halten wir für nachvollziehbar und gerechtfertigt.

Als langjähriger Kooperationspartner haben wir die Zusammenarbeit sowohl im wissenschaftlichen Bereich als auch bei der Entsendung von Gedenkdienstleistenden an das Institut immer als sehr konstruktiv und wertschätzend empfunden - wir wünschen uns daher, dass die derzeitigen Differenzen beigelegt werden können. Wir appellieren an die Verantwortlichen innerhalb der Theresienstädter Intitiative, den Fortbestand des Instituts in seiner jetzigen Form zu gewährleisten, damit man sich wieder der außerordentlich wichtigen Arbeit im Sinne der Überlebenden und Toten des Holocausts in Tschechien widmen kann.
Gezeichnet,
der Vorstand des Verein GEDENKDIENST (pdf)


Emil Voráč, Khamoro, o.p.s.
Vyjádření podpory ITI a odvolané ředitelce Tereze Štěpkové.

Nedá se přehlédnout sled posledních událostí v ITI, kdy i Khamoro o.p.s. je partnerem v projektu, Tváří tvář historii,  podpořeném nadaci CITIZEN a VDV. Khamoro o.p.s. a konkrétně já jako ředitel a statutární zástupce společnosti, přibližně posledních deset let sleduji institut, dokonce dvakrát jsem pro tento institut přednášel studentům a také četl jména obětí holokaustu. V současné době v rámci partnerství klienti našeho komunitního projektu z řad Romů se připravovali na přednášky ve školách, kde se mají studenti seznamovat s hrůzami druhé světové války a také záměrem Hitlera, jednou pro vždy z povrchu zeměkoule vymazat Židovský a Romský národ.

Vzhledem k tomu, že ITI pod vedením Terezy Štěpkové začalo číst jména i romských obětí holokaustu a také rozšiřovat databázi o tyto oběti, se Khamoro rozhodlo a to bez finanční spoluúčasti se v rámci partnerství pod výše zmíněný projekt podepsat. Khamoro o.p.s. nesouhlasí s odvoláním ředitelky Terezy Štěpkové a spolu s organizací nesouhlasí ani již vyškolení mentoři, Jan Fridrich a Jan Redaj.


Pokud by rozhodnutí správní rady i nadále trvalo, jsme rozhodnutí od partnerství odstoupit, neboť zrovna naše organizace a potažmo my všichni jsme zástupci Romské komunity, kterým je jasné, že naší otcové, maminky, prarodiče umírali stejně jako Židé a jediným našim přáním je zadostiučinění všem, kteří byli takto odsouzení a takto to předávat dalším generacím, aby bylo zřejmé bez předsudků jaké bezpráví vůči některým národům bylo vedeno, ale je důležité, nevypichovat skutečně jen některé a jiné nezmiňovat, neboť pak by se podávali zkreslené a nepravdivé informace a nikdo si určitě nepřeje balamutění budoucích generací.

V Novém Sedle, 16. 7. 2021
Emil Voráč, ředitel


Mag. Dr. Gerhard Baumgartner, Dokumentationsarchiv des österreichischen Widerstandes

ITI_Brief_GB

Ines Koeltzsch

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

s velkým překvapením a zklámáním jsem se dozvěděla o odvolání Terezy Štěpkové z funkce ředitelky ITI. S Terezou Štěpkovou mě spojuje dlouholetá spolupráce, a to zejména během mého způsobení jako historičky se zaměřením na dějiny Židů v českých zemích na Svobodné univerzitě v Berlíně a následně na MÚA AV ČR. Směr, kterým se Tereza Štěpková spolu se svým týmem v posledním desetiletí vydala a který má za cíl, aby se vzpomínání na šoa stalo součásti živé demokratické kultury v České republice, považuji za velmi důležitý. Jeho základem jsou vzdělavací programy, které také čerpají z nových podnětů z oblasti Holocaust studies.

Tereze Štěpkové a jejímu teamu patří můj obdiv za průkopnickou práci a občanskou angažovanost ve prospěch utváření demokratické kultury vzpomínání. K tomu patří i debata o formách vzpomínání a jejích zprostředkování mladším generacím, hlavně po odchodu posledních přímých svědků. Náhlé odvolání Terezy Štěpkové z vedení ITI považuji za velkou škodu a brzdu debaty, jejíž význam nabývá na významu v době, kdy jsou demokratické hodnoty ve střední Evropě znovu v ohrožení.

Ines Koeltzsch

historička, Vídeň, e-mail 18.7.2021

 

PhDr. Václav Rameš, ředitel, ČR-Státní oblastní archiv v Třeboni
Musím se přiznat, že mně velice překvapilo odvolání paní Mgr. Terezy Štěpkové z místa ředitelky ITI. Považuji ji za skvělou odbornici a člověka na svém místě. Navíc jsem ji poznal i jako slušného a pracovitého člověka, který drží své slovo, což dnes není vůbec samozřejmé. Za jejího ředitelování dosáhl ITI věhlasu v odborných i veřejných kruzích u nás i v zahraničí a stal se uznávanou vědeckou institucí.

ČR-SOA v Třeboni spolupracoval na digitalizaci Cikánského tábora v Letech, který je u nás uložen. Ten, kdo je do této problematiky zasvěcen jistě ví, o jak významný projekt jde. A musím říci, že to byla především paní ředitelka Mgr. T. Štěpková, která nese lví podíl na úspěchu celého programu. A to není jediná činnost, která mluví v její prospěch. Ona, ve spolupráci se skvělým týmem, realizovala projekty, mající obrovský význam především pro mladou generaci. Obávám se, že mnoho věcí bude nyní tzv. „upozaděno“, čili přijde vniveč. A nové projekty, které měla v plánu už nebudou realizovány.

Žádám správní radu, a to velice důrazně, o změnu svého rozhodnutí. Uvědomte si, že poškozujete celou instituci a znevážili jste dosavadní práci a snahu celého ITI. Většina z Vás je ve funkci velice krátce a hned jste začali takhle zhurta. I to o něčem svědčí.

Chtěl bych zdůraznit, že za paní ředitelku Mgr. Terezu Štěpkovou se stavím a podporuji ji. Neuznávám její odvolání.

PhDr. Václav Rameš, ředitel
Státní oblastní archiv v Třeboni, e-mail 19.7.2021


Ruth Konvalinková: Protest proti odvolání ředitelky ITI Terezy Štěpkové
Vážení,

ráda bych vyjádřila nesouhlas s odvoláním Terezy Štěpkové z funkce ředitelky Institutu Terezínské iniciativy.

S prací Institutu mám bohaté zkušenosti. Jsem potomkem lidí, kteří se stali obětí hitlerovského pronásledování; můj dědeček byl vězněn v Terezíně a dalších koncentračních táborech, jeho bratr se před stejným osudem zachránil díky tzv. Wintonovým vlakům. Jejich rodiče, mí praprarodiče, byli umučeni v Treblince, široká rodina zlikvidována a nebo rozmetána po celém světě.

Rodinná historie mě významně formovala. V říjnu 1991 jsem byla spolu se svou maminkou v Terezíně a v Praze na setkání bývalých terezínských vězňů při příležitosti 50. výročí od prvních transportů, zastupovaly jsme tam mého dědečka, který již nebyl naživu. Tehdy jsme se i přihlásily za členky Terezínské iniciativy. Setkání na mě zanechalo hluboký dojem.

Kladla jsem si stejné otázky, jako každý, koho se tragédie holokaustu niterně dotkla: co můžu udělat pro to, aby se něco podobného nemohlo opakovat? Stala jsem se učitelkou na gymnáziu a zápasila jsem o to, jak studenty vychovávat k respektu, toleranci a osobní odpovědnosti za dodržování lidských práv, a to i v těch drobných, každodenních situacích. Chtěla jsem své studenty učit tomu, aby chápali, že společenská problematika je složitá a nesnese jednoduchá řešení; a také jim ukazovat, k jakým koncům mohou z počátku zdánlivě nevinné projevy netolerance vést. Brzy jsem zjistila, že to vůbec není snadný úkol; studenti přicházeli ze svých rodin s předsudky, které jsou v naší společnosti běžnou mentální výbavou. Také na půdě školy, prestižního brněnského gymnázia, se ani pedagogové neštítili rasistických vtípků nebo i závažnějších projevů netolerance.

Cítila jsem se bezradná, bezmocná. V této situaci jsem se rozhodla dále se vzdělávat, abych našla cesty, jak své učitelské poslání naplňovat co nejlépe. Absolvovala jsem velké množství nejrůznějších seminářů, letních škol a workshopů, organizovaných mnoha různými institucemi. Často jsem za vzděláváním jezdila do Prahy nebo i do jiných měst. Mám opravdu bohaté zkušenosti se vzděláváním učitelů a mohu srovnávat. Za jednoznačně nejlepší vzdělávací aktivity, které jsem poznala, považuji akce pořádané Institutem Terezínské Iniciativy pod vedením Terezy Štěpkové.

Vybavuji si jeden víkendový seminář s názvem Výchova k respektu a k toleranci, který se konal v Řeži u Prahy. V pátek večer jsme při aktivitě na téma lidských práv narazili na to, že někteří účastníci – učitelé dějepisu a občanské výchovy – sami nechápou význam některých formulací, a hlavně se nezdráhají vyslovovat vyloženě rasistické nebo všelijak nenávistné výroky. Bylo to tristní. Když jsme se pak v neděli rozcházeli, měla jsem pocit malého zázraku. Kdybych nebyla přímým účastníkem této akce, nevěřila bych, jak relativně hluboké proměny postojů lze u účastníků školícího semináře dosáhnout během jednoho víkendu. Tohoto posunu v pochopení významu nedělitelnosti lidských práv došlo u mých tehdejších kolegů na semináři díky metodicky skvěle uchopenému, v historických faktech ukotvenému a velmi citlivě realizovanému vzdělávání účastníků. Tato akce, a po ní i řada následujících akcí, které jsem s ITI absolvovala, mi opravdu ukázala cestu. Kromě toho jsem na ní, a na dalších podobných, navázala mnoho kontaktů s podobně smýšlejícími učiteli; sdílení zkušeností je tou nejlepší cestou, jak se ve své práci zlepšovat.

Popsala jsem zde velmi stručně část svého osobního příběhu, protože vím, že podobné formativní zážitky získalo díky ITI mnoho dalších učitelů i studentů. Můj příběh není v tomto smyslu ojedinělý, je spíše typický. Tereza Štěpková se svým týmem posunula mnoho učitelů v jejich práci, povzbudila je v jejich odhodlání nevzdat na svých působištích boj se všudypřítomnými předsudky a xenofobními postoji. Na svých vzdělávacích akcích nás učili, jak citlivě argumentovat, jak dětem a studentům ukazovat příčiny a následky historických událostí a také katastrofální důsledky zprvu možná drobných občanských nebo politických selhání, a naopak, jak na reálných příbězích dětem ukázat, kolik zmůže osobní statečnost a zásadovost. V ITI také zpracovali obrovské množství metodicky vynikajících materiálů, ze kterých my učitelé vděčně čerpáme (např. ve spolupráci vzniklý web Naši nebo cizí, Výstava o Anne Frankové Nechte mě být, jaká jsem aj.) a vytvořili neformální síť spolupracujících institucí a jednotlivců. S úctou a zájmem již řadu let sleduji také práci Terezy Štěpkové a dalších lidí z jejího týmu při komunikaci na sociálních sítích – práci nekončící, občas velmi náročnou a konfliktní, vedenou citlivě, kultivovaně, pevně. Tereza Štěpková udělala velmi mnoho pro to, aby byl holokaust vnímán jako trvalé a závažné memento.

Pokud nyní správní rada Terezínské iniciativy odvolává ředitelku této instituce, musím protestovat. Znehodnocujete tím vynikající práci, kterou celý tým již odvedl, a také ničíte budoucí plody, které jeho činnost ještě mohla přinést. Výměna vedení nutně znamená ztrátu kontinuity, což nedává smysl, pokud instituce takto výjimečně úspěšně naplňuje své poslání. Podobně opravdových, pro věc zapálených a zároveň mimořádně schopných lidí tato země nemá tolik, aby si podobné „plýtvání“ mohla dovolit.

Vaše zodpovědnost je na prvním místě zodpovědnost vůči obětem holokaustu a jejich utrpení. Vaším rozhodnutím nejvíce utrpí právě jejich památka, neboť účinná prevence podobné katastrofy je jediný možný způsob, jak tuto tragédii důstojně připomínat. Tereza Štěpková a její tým toto poslání naplňovala bezezbytku.

Mgr. Ruth Konvalinková, Ph.D., ředitelka a zakladatelka Školy příběhem – církevní základní školy,  Brno, 19. 7. 2021

 

Jindřiška Waňková: Reakce na odvolání paní Terezy Štěpkové
Vážení,
dovolte mi, abych  se krátce vyjádřila k odvolání Terezy Štěpkové z funkce ředitelky ITI.

S Institutem Terezínské iniciativy mám osobní zkušenost minimálně od roku 2013, kdy jsem coby pedagog v rámci dalšího vzdělávání absolvovala první z kurzů pořádaných ITI. Byla to tehdy úvodní dílna k projektu Naši nebo cizí. Následovala letní škola Naši nebo cizí a Jáchymka – výchova k respektu a toleranci. Dohromady 69 hodin velmi kvalitního vzdělání, které mě posunulo teoreticky, metodicky, ale hlavně lidsky.

Při práci se svými žáky na projektu Zmizelí Langweilovi jsme velmi intenzivně pracovali s databází holocaust.cz. Tu využíváme i nadále.

Naše trmická základní škola se stala hlavním organizátorem Veřejného čtení jmen obětí holocaustu Jom ha-šoa v Ústí nad Labem, a to již pátým rokem. Naši školu byste našli ve vyloučené lokalitě v Trmicích a navštěvuje ji 300 žáků, z toho kolem stovky Romů. Letos, i v náročných podmínkách distanční výuky, mi právě příprava na Veřejné čtení jmen obětí holocaustu, včetně čtení jmen obětí romského holocaustu, pomohla otevřít cestu k tematice holocaustu jinak, než jak je téma zmiňováno v dějepisu. Skrze příběhy konkrétních lidí.

Velmi souzním s postojem  ITI a konkrétně paní Terezy Štěpkové, že situace ve společnosti potřebuje otevírat i téma romského holocaustu. Jsem vděčná za rozšíření databáze holocaust.cz o jména romských obětí a jejich společné čtení, i za vzdělávací aktivity pro učitele s touto tematikou.

Cítím jako velkou morální zodpovědnost kapitál, který jsem načerpala při vzdělávacích akcích, posunout i do připomínání romského holocaustu. Velmi mě překvapil postoj Terezínské iniciativy ke společnému čtení, který nadále vyvrcholil odvoláním Terezy Štěpkové z funkce ředitelky ITI. Tak trochu mi Váš postoj připomíná, a odpusťte mi prosím to přirovnání, postoj malého dítěte, které se vzteká, dupe a křičí: „To je moje téma, to mi neberte, všichni skákejte jen kolem mě.“ Očekávala bych postoj zralých, moudrých lidí: „Pojďme pomoci i bratrům v utrpení. Máme co nabídnout – databázi, veřejné čtení, vyškolené pedagogy…“

Paní Tereza Štěpková tento postoj razila, a proto byla odvolána. Žádám tímto o přehodnocení Vašeho postoje a zrušení jejího odvolání. Jsem přesvědčena o její eruduci, zápalu pro práci v ITI a velkém lidském kapitálu. Myslím, že největší ztrátou pro Terezínskou iniciativu by byla ztráta důvěry lidí, kteří dosud s ITI spolupracovali.

S nadějí na brzké vyřešení této neblahé situace

Mgr. Jindřiška Waňková, ZŠ Trmice, e-mail 19.7.2021

 

Anna Hájková: Vyjádření znepokojení nad změnou vedení ITI
Jsem historička holocaustu působící na britské University of Warwick. Dlouhou dobu jsem byla spojená s Institutem Terezínské Iniciativy, kam mne přivedla moje babička Alena Hájková. V roce 2000 jsem tam potkala Miroslava Kárného, mnoho let jsem spolupracovala s Jaroslavou Milotovou. Několik let jsem spolueditovala ročenku Terezínské studie a dokumenty, pro kterou jsem napsala své první články, a kterou jsem převedla online na CEEOL.

Tereza Štěpková je s ITI spojená přes 15 let. Vzdělávání holocaustu se věnuje na vysoké úrovni, právě v kontextu rostoucího českého populismu a rasismu. Je to právě rozhodnutí Štěpkové vnímat dějiny holocaustu v inkluzivním smyslu - včetně Romů a Sinti, obětí eutanazie, politických vězňů, queer osob a tzv. asociálů a kriminálních vězňů - které její práci činí aktuální a působivou. V České republice kolegové a kolegyně často mluví o tom, že jejich práce jsou na mezinárodní úrovni. Pokud k tomu chce patřit také vzděláváni o holocaustu, musí být integrované a multidirektivní (Rothberg).

ITI také vede asi nejlepší, nejpečlivější a nejzajímavější databázi obětí holocaustu, jedinečný zdroj pro bádání, výuku i genealogii. Za ní stojí 30 let drobné, leč nenahraditelné práce historiků a historiček, archivářů a archivářek. Štěpková a její kolektiv mají zásadní zásluhyna vývoji databáze holocaust.cz  a obávám se nejistých rozhodnutí v případě nového vedení.

Dr Anna Hájková
autorka The Last Ghetto: An Everyday History of Theresienstadt

Tereza Cajthamlová, metodička vzdělávacích aktivit v Multikulturním centru Praha

Vážení,

obracím se na Vás kvůli tomu, že mě odvolání Terezy Štěpkové z pozice ředitelky Institutu Terezínské iniciativy velmi zasáhlo. Poznala jsem ji jako velmi obětavou a zodpovědnou ředitelku, která věří tomu, co dělá, a dělá to velmi dobře.
 
Před několika lety jsem s Terezou Štěpkovou a jejím týmem spolupracovala na projektu, v rámci kterého měli účastníci z řad pedagogů možnost absolvovat perfektně připravený kurz zaměřený na kompetence pro demokratickou kulturu. V závěru kurzu jsem žasla, jak dalekou cestu spolu s ITI učitelé ušli a jak moc se i po letech praxe změnil jejich pohled na pedagogické cíle a metody, žáky i jejich vlastní roli pedagogů. Velkým „aha" momentem kurzu se pro účastníky stala návštěva v bývalém koncentračním táboře Lety u Písku. A mně došlo, jak zásadní pro nás jako společnost je skutečné uznání romského holokaustu a že nás to může posunout dál nejen ve vnímání a interpretaci minulosti, ale především v tom, jak si dokážeme poradit s výzvami veskrze současnými.

Terezy Štěpkové a jejího týmu si nesmírně vážím za vytrvalost, odvahu a odhodlání, se kterým po celou dobu upozorňovali na téma romského holokaustu a mnohým přeživším i potomkům přeživších a obětí tak vraceli důstojnost. Nám ostatním svými aktivitami osvěžovali paměť, a to i v těch místech, které mohou být zastřené vlastními předsudky.   

Moc bych si přála, aby ITI v této důležité a záslužné práci mohla pokračovat a aby se Tereze Štěpkové dostalo místo odvolání uznání a ocenění.

S pozdravem

Tereza Cajthamlová, metodička vzdělávacích aktivit v Multikulturním centru Praha

 

Petra Gelbart, PhD:

Vážená paní, Vážený pane,

Jsem vnučkou přeživších Holocaustu a navíc přidvaná do další rodiny, které se Holocaust bolestivě dotknul. Můj manžel je Žid, já jsem Romka. Mojí matku de facto vychoval její děda, který přežil koncentrační tábor. Děda byl Rom, ale původem z poloviny Žid, a nebyl tou dobou jediný podobný “míšenec.” I proto jsme s manželem nikdy nesouhlasili s rozdělováním Holocaustu na židovský a romský, případně nějaký jiný (také máme minimálně jedno dítě které by mohlo za nacistického režimu přijít o život kvůli zdravotnímu postižení).

Na současném historickém vývoji je důležité mimo jiné to, že málokdo v akademickém prostředí argumentuje tím, že Romové a Sinti nebyli obětmi Holocaustu. Historiografické důkazy mluví celkem jasně, a vzpomínky romských rodin ještě jasněji. Je tedy jen otázkou času, než bude politika která chce utrpení Romů oddělit od utrpení Židů obecně považována za diskriminační.

V angličtině existuje výstižná fráze “on the right side of history.” Na té správné straně Tereza Štěpková rozhodně stojí. Pro nás, potomky romských obětí a přeživších, je její zásadovost jako balzám na duševní rány způsobené desetiletími většinového přehlížení a zlehčování perzekuce Romů (nejen) za války. Myslím, že je načase, aby se za paní Štěpkovou pevně postavila akademická komunita, a jsem připravená v této věci vynaložit patřičné úsilí.

Se srdečným pozdravem
Petra Gelbart, PhD
 

Eva Dittingerová

Vážené dámy, vážení pánové,

dovolte mi vyjádřit své znepokojení nad náhlým odvoláním Terezy Štěpkové z pozice ředitelky Institutu Terezínské iniciativy. Domnívám se, že je velká škoda (a z pohledu celé naší společnosti i chyba), že se tak bez předchozího poctivého zhodnocení práce její a jejího týmu, bez řádně vypsaného výběrového řízení, za okolností, které zanechávají zaměstnance ITI i široký okruh spolupracovníků Institutu v nejistotě ohledně jeho dalšího směřování.

Práci Terezy Štěpkové a jejího týmu sleduji od roku 2014, kdy jsem se zúčastnila semináře Výchova k respektu a toleranci s Barry van Drielem z Anne Frank House Amsterdam. Během svého působení v Muzeu romské kultury (2014-2020) jsem se účastnila vzdělávacích aktivit ITI a s jeho pracovníky úzce spolupracovala, mj. na organizaci Letních škol pro učitele. V podobě, jak ji znám, je pro mne působení Institutu spojeno s velice profesionální a kvalitní prací, semináře pro pedagogy mají vynikající odbornou úroveň a řadí se k tomu nejlepšímu, co jsem z nabídky pro pedagogy v ČR měla možnost poznat. Co je ale důležitější, to, co se na nich učitelé učí, je spojeno s osobní integritou a angažmá zaměstnanců Institutu. Respekt a tolerance nezní z jejich úst jako prázdné fráze, z pozice humanismu přistupují ke společenským problémům minulosti a současnosti i ke každému jednotlivému účastníkovi nebo hostovi svých programů, o své práci poctivě přemýšlejí.
Bohužel to není v naší zemi běžné a obvyklé, práce s pedagogy na vzdělávacích seminářích (nejen v ITI, ale i v Památníku Terezín a jinde) i s těmi, kteří své třídy doprovázeli do Muzea romské kultury, mi ukázala, jak hluboce je v některých z nás zakořeněná představa, že je v pořádku na lidské bytosti pohlížet prizmatem kategorií, dělit je do různých skupin a těm potom přisuzovat a přidělovat různé zásluhy, nebo naopak upírat základní práva… Ukazovalo se mi, jak ošemetné je zacházet se slovníkem a kategoriemi, se kterými operovali nacisté, kolik je mezi námi těch, kteří věří, že právo na život a svobodnou existenci si lidé musí zasloužit. Už ten první absolvovaný seminář v ITI s Barry van Drielem byl pro mne velkou profesní inspirací - jasně vyjevil, že začít bychom měli každý sám u sebe, bedlivým zkoumáním svých postojů a motivací. Protože se obávám, že přes hranici předsudků a osobních omezení neproniknou ani sebelépe znějící proklamace. Činnosti ITI pod vedením Terezy Štěpkové nabízela pedagogům k podobné reflexi příležitost a navrch je vybavila výbornými metodickými materiály a postupy.

Jsem vděčná, že jsem měla příležitost poznat příběhy přeživších šoa přímo z jejich úst na seminářích v Terezíně, a především za možnost opakovaně spolupracovat na programech v Muzeu romské kultury s Ing. Pavlem Friedem. K jejich nasazení při připomínání holokaustu a vzdělávání o něm cítím velký obdiv a vděčnost.
Sama jsem nenašla lepší cestu, jak o holokaustu učit, než klást důraz na jedinečnost každého lidského osudu. Tam kde bychom se chtěli pustit do generalizací a škatulkování, budeme narážet na nutné výjimky a nelogičnosti. A čeho se obávám nejvíce, budeme pokračovat v nálepkování a kategorizování, které může být snadno nepochopeno a zneužito. Nejsem si jistá, že je to nejlepší způsob, ale obávám se, že žádný dokonalý a pro jednou daný není, že jej budeme muset hledat i nadále. Díky spolupráci s Terezou Štěrkovou a jejími kolegy jsem v tomto hledání měla a mám odborně kompetentní a lidsky kvalitní partnery.

Vnímám jako velkou nespravedlnost a ztrátu pro odbornou i širokou veřejnost, že by se jejich práci nemělo dostat objektivního zhodnocení a ocenění nesporných zásluh.  Že spolu s odvoláním ředitelky nebyly veřejnosti představeny dostatečné záruky, že na jejich práci bude kvalitně a kompetentně navázáno. A pevně doufám, že se tak ještě stane.

S pozdravem
Eva Dittingerová

 

Monika Stehlíková, Jitka Maulová:

Vážení členové správní rady ITI,

už několik týdnů se znepokojením sledujeme případ odvolání ředitelky ITI Terezy Štěpkové, a protože je pro nás celá věc zcela nesrozumitelná, chceme vám položit několik otázek a pevně věříme, že na ně odpovíte.

Jsme středoškolské pedagožky zabývající se více než dvacet let vzděláváním o holocaustu. Za tu dobu jsme poznaly práci mnoha odborných a vzdělávacích institucí, které se tímto tématem zabývají, s našimi studenty jsme absolvovaly řadu projektů, domníváme se tedy, že jsme schopny posoudit míru přínosu jednotlivých vzdělávacích aktivit. Institut Terezínské iniciativy pod vedením Terezy Štěpkové patřil a patří mezi těch několik málo, na jejichž podporu, korektnost a odbornou zdatnost jsme se mohly vždy spolehnout, mimořádnou podporu naší každodenní práce pak představuje výborná databáze obětí holocaustu, na jejíž podobě má Tereza Štěpková zásadní zásluhu.

Nikde se nám nepodařilo dohledat přesné znění důvodů odvolání paní ředitelky, takže jsme odkázány jen na informace z médií, ale v jejich světle chápeme tento krok jako nesrozumitelný a nevyargumentovaný. Tvrzení o nedostatečné komunikaci a neplnění podstaty práce ITI považujeme za zcela vágní a neodpovídající našim zkušenostem. Předpokládáme ale, že vy sami jistě nějakou podrobnou, faktickou a vyargumentovanou analýzu máte a jistě disponujete i důkazy o tom, že vzdělávací aktivity současného ITI nevyhovují patřičným standardům. (Předpokládáme, že jste pro účely analýzy oslovili nějakého odborníka ve vzdělávání, mezi členy správní rady jsme nikoho takového nenašly.)

Nedostatek informací z vaší strany vzbuzuje otazníky, žádáme vás tedy o poskytnutí či ideálně zveřejnění podrobně vyargumentovaných výhrad k dosavadní práci Terezy Štěpkové ve vztahu ke vzdělávacím aktivitám.

Také bychom rády znaly vaši konkrétní představu toho, jak by vzdělávací aktivity měly vypadat, aby zároveň plnily požadavky pro školy povinných rámcových vzdělávacích programů a nedublovaly se s aktivitami jiných institucí poskytujících k tématu školám podporu (jde především o Památník Terezín a USC SF).

Komentář na závěr. Patříme mezi zakladatelky tradice čtení jmen obětí u příležitosti Jom ha-šoa u nás v Plzni, i při této příležitosti s námi ITI vždy skvěle spolupracoval a poskytoval nám podporu. Velmi jsme uvítaly, že mezi židovskými jmény byla i jména romská, protože podle našeho nejhlubšího přesvědčení byly genocida Židů i genocida Romů motivovány touž odpornou rasovou ideologií. Je pro nás proto naprosto nepochopitelný váš tlak na oddělení obou skupin obětí, nota bene ve světle faktu, že Ghetto Fighters House, izraelský zakladatel tradice, se čtením souhlasí a velmi kladný ohlas mělo i u našich přátel – židovských pamětníků. Debaty kolem obsahu termínu holocaust by neměly zastřít fakt, že obě skupiny perzekuovaných byly oběťmi rasově definovaného pronásledování a jako takové patří k sobě. Jistě nechcete, aby na vás ulpělo podezření z nějakého poměřování utrpení, nedostatečnou argumentací v této věci však takové podezření vzbuzujete, což je nám velmi líto. V Plzni se v každém případě budou číst romská jména i nadále.

Děkujeme, že na naše otázky odpovíte.

Pěkný den přeje
Monika Stehlíková (gymnázium Plzeň, Mikulášské náměstí)
Jitka Maulová (Střední průmyslová škola stavební, Plzeň

 

 

Z médií