ČESKY   ENGLISH   DEUTSCH

Uzavření portálu holocaust.cz

16.8.2019

Z důvodu rekonstrukce je portál holocaust.cz v týdnu od 19. do 24. srpna 2019 uzavřen. Dochází k zásadním změnám ve struktuře obsahové části. Po tomto datu bude opět spuštěn v nové podobě. Omlouváme se za případné komplikace. Tato týdenní odstávka se týká také Databáze obětí. Děkujeme za pochopení a prosíme o trpělivost.


Vaše redakce portálu holocaust.cz

>> Celý článek

Časopis Terezínská iniciativa č. 96 - červen 2019

16.7.2019

Červnové číslo zpravodaje se vrací ke dvou velkým připomínkovým akcím – k Veřejnému čtení jmen obětí holocaustu – Jom ha-šoa a k Terezínské tryzně. Dále přináší rozhovor s velvyslancem státu Izrael v ČR Danielem Meronem a vzpomínky na nedávno zesnulého Michala Salomonoviče.

>> Celý článek

Výroční zpráva za rok 2018

28.6.2019

Na našich stránkách najdete Výroční zprávu za rok 2018. Dočtete se v ní o našich projektech a akcích, které jsme realizovali v kalendářním roce 2018, a plány pro rok 2019.

>> Celý článek

Výchova k respektu a toleranci. Role příběhů ve výuce.

11.6.2019

Srdečně vás zveme do Brna na mezinárodní letní školu pro pedagogy Výchova k respektu a toleranci. Role příběhů ve výuce, kterou pořádá Institut Terezínské iniciativy ve spolupráci s Anne Frank House v Amsterdamu a Nadácií Milana Šimečku v Bratislavě. Lektoři těchto organizací a také Muzea romské kultury si pro vás připravili bohatý program, v jehož rámci vám představí různé výukové metody včetně těch, které využívají informační technologie.

 

Letní škola se uskuteční v termínu 18. až 21. srpna a je určena pedagogům z českých a slovenských škol.

 

Pozor: na letní škole zbývají 2 poslední místa rezervována přednostně pro účastníky ze Slovenska. Další zájemce můžeme evidovat pouze jako náhradníky.

 

  • Přihlášku vyplňujte ZDE do 21. července 2019.

>> Celý článek

„Nechte mě být, jaká jsem“. Životní příběh Anne Frankové. ZŠ Morkovice-Slížany

29.5.2019

Putovní výstava "Nechte mě být, jaká jsem." Životní příbeh Anne Frankové zavítala na základní školu v Morkovicích-Slížanech. K vidění je zde od 21. května do 21. června 2019.

>> Celý článek

Časopis Terezínská iniciativa č. 95 - duben 2019

21.5.2019

Dubnové vydání časopisu se věnuje dvěma velkým tématům – první je vzpomínka na terezínské rodinný tábor v Osvětimi-Birkenau, od jehož vyvraždění letos v březnu uplynulo 75 let. Toto výročí bylo připomenuto několika akcemi. Druhým stěžejním tématem je výroční sněm Terezínské iniciativy, který proběhl v dubnu.

>> Celý článek

archiv aktualit

Budova

Pražská Jáchymova ulice se původně nazývala Joachymova, nejspíš po jednom majiteli zdejšího domu; v průběhu 19. století došlo k počeštění názvu. Za druhé světové války, v letech 1940-1945 byla přejmenována na Regnartovu ulici.
Nynější budova v Jáchymově ulici č.3 vznikla během asanace staré Prahy, respektive Josefova. Asanaci zahájila skupina XXX stržením původní zástavby v Jáchymově ulici. Budoucí škola měla vyrůst na stavební parcele č. 8.
Stavební parcelu, které přiléhala k Maislově synagoze, získala Židovská náboženská obec, která zadala zakázku stavby školní budovy architektovi a majiteli stavební firmy Matěji Blechovi. Stavební povolení bylo Magistrátem hlavního města Prahy uděleno v červnu 1907. Od listopadu 1908 bylo povoleno novostavbu užívat. V nové budově byla umístěna náboženská škola pražské židovské obce a v horním patře byly zřízeny nájemní byty (bydlela tu například rodina Tobiase Jakobovitse, knihovníka židovské obce). V průběhu let se na adrese vystřídaly také další instituce: židovská mateřská škola, židovská poradna pro volbu povolání, židovský pomocný výbor, redakce časopisu pro děti Jaldut a pořádaly se zde kurzy hebrejštiny ve spolupráci se spolkem Tarbuth; v letech 1920-1942 sloužila budova jako sídlo židovské obecné školy. Budova po celou dobu patřila pražské židovské obci, která zde jednotlivé místnosti pronajímala nebo zapůjčovala podle potřeby.
Po uzavření židovské obecné školy v červenci 1942 začalo budovu využívat Ústřední židovské muzeum, které zde mělo svoji administrativu a část skladů. Židovské muzeum v Praze zde pak mělo svoji správní budovu až do roku 2001.

Židovská škola

Po vzniku samostatné Československé republiky roku 1918 a přijetí nové ústavy, která dávala menšinám právo na vlastní menšinové školství, začali také Židé uvažovat o zřízení moderní židovské školy v Praze, a to s českým vyučovacím jazykem. Židovská komunita nebyla jednotná, a také spory o zřízení školy ilustrují boj mezi jejími dvěma nejvýraznějšími skupinami – sionisty a asimilanty.

Asimilantská větev českých i německých Židů považovala specializované židovské školství za zbytečné, nedůležité a nebezpečné a volala po tom, aby děti česky hovořících rodičů chodily do českých škol a děti německy hovořících rodičů do škol německých. Sionisté naopak školu považovali za důležitou, protože se tam děti neodcizí svému židovství, budou mít prostor pro dodržování židovských svátků a kromě standardní výuky se dozvědí i o židovských dějinách a kultuře. Školu podporovali jak česky tak německy mluvící Židé – sionisté.
Přes různé protesty se podařilo soukromou obecnou (odpovídá dnešnímu prvnímu stupni základních škol) židovskou školu v Praze v Jáchymově ulici 3 otevřít, a to začátkem září 1920.

Zřizovatelem školy byla Židovská matice pražská, která provoz školy financovala z členských příspěvků, dobrovolných darů, výtěžků z charitativních akcí, a od poloviny 30. let i z dobrovolného školného, které platili movitější rodiče. Židovská škola nemohla vzniknout jako státní, jelikož zákony o menšinových školách mluvily o menšině z jazykového hlediska, a toto kritérium Židé nesplňovali: hlásili se k národnosti židovské, ale hebrejštinu jako jazyk běžného dorozumívání většinou nepoužívali – obvykle mluvili česky nebo německy, hebrejštinu bylo možné zaslechnout pouze na Podkarpatské Ukrajině, a i tam byla spíše jazykem náboženským (mezi sebou se místní Židé dorozumívali pomocí jidiš).
Pokud rodiče zapsali dítě do židovské školy, účastnili se pak řady společenských akcí, které byly spojeny s fungováním školy: rodičovské večery na začátku a konci školního roku, slavnosti židovských svátků, besídky atp. Při škole a Židovské matici školské působilo také loutkové divadélko a symfonický orchestr. Obdobně bohatý kulturní program měly i samotné děti: pořádaly dětská představení pro sebe i pro rodiče, ve škole se slavily židovské svátky.
Význam školy stoupal hlavně od poloviny 30. let, kdy postupně začal růst počet jejích žáků pod vlivem přílivu uprchlíků nejprve z okolních států, od roku 1938 i z československého pohraničí. Škola přijímala děti uprchlíků, kteří zůstávali nějaký čas v Praze, a pořádala pro ně speciální kurzy češtiny. V roce 1933 vznikla „pobočka“ židovské školy na Praze VII, v dnešní ulici Františka Křížka. V roce 1939 byl pak také otevřen druhý stupeň základního vzdělání pro židovské děti, židovská měšťanská škola. Část tříd byla přesunuta do budovy v dnešní Belgické ulici. V této době přešla škola od svého původního zřizovatele přímo pod správu Židovské obce v Praze.
Škola plnila i další funkce, byla například útočištěm pro mladé lidí, kteří po roce 1939 kvůli zavádění protižidovských zákazů a nařízení nemohli vykonávat své povolání nebo jít studovat; pro ně byly organizovány speciální přeškolovací kurzy, po jejichž absolvování tito lékaři, advokáti a vysokoškolští studenti nastupovali jako učitelé židovských dětí.
Největšího významu pak škola dosáhla od července roku 1940, kdy bylo židovským dětem zakázáno navštěvovat ostatní školy; židovská škola v Jáchymově ulici tak zůstala jediným školským zařízením, které mohly židovské děti v české části Protektorátu Čechy a Morava navštěvovat. V té době byla škola přeplněna, učilo se tzv. na směny: polovina ročníku měla vyučování dopoledne, druhá polovina odpoledne (čas výuky se v průběhu týdne střídal). Od října 1941 do života školy zasahovaly hromadné deportace Židů do Lodže, Terezína a dalších míst „konečného řešení židovské otázky“ - učitelé i žáci byli společně se svými rodinami postupně předvolávání do transportů. Na uvolněná místa přicházeli děti, které se do té doby vyučovaly v tzv. kroužcích nebo domácích školách. Ani je však nečekal jiný osud než spolužáky. V červenci roku 1942 bylo židovským dětem zakázáno jakékoliv vzdělávání a škola byla uzavřena. Většina z pedagogů během holocaustu zahynula, stejně jako velká část jejích žáků.