ČESKY   ENGLISH   DEUTSCH

Uzvaření kanceláře a knihonvy Institutu terezínské iniciativy

15.10.2020

Z důvodu zhoršené epidemiologické situace a s ohledem na platná vládní nařízení je Knihovna Institutu Terezínské iniciativy a také naše kancelář až do odvolání uzavřena. Kdybyste něco potřebovali, kontaktujte nás prostřednictvím e-mailů, buď přímo na osobní adresy nebo přes institute@terezinstudies.cz. Děkujeme za pochopení a přejeme všem pevné zdraví. Opatrujte se.

>> Celý článek

Spolkový kříž za zásluhy pro přeživšího holocaustu Tomana Broda

6.10.2020

Na Německém velvyslanectví v Praze byl dne 5. října předán Záslužný kříž se stuhou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo historikovi a přeživšímu holocaustu Tomanu Brodovi. Vysoké vyznamenání mu propůjčil spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier za zásluhy o česko-německé usmíření.

 

Je nám ctí, že můžeme pana Tomana Broda zvát na besedy v rámci našich seminářů jak pro pedagogy, tak pro žáky. Děkujeme Německému velvyslanectví v Praze za pozvání při této příležitosti.

>> Celý článek

Časopis Terezínská iniciativa č. 101 - září 2020

6.10.2020

Zářijové číslo časopisu Terezínská iniciativa přináší přání významných představitelů židovských organizací Terezínské iniciativě a časopisu do dalších 30 let, vzpomínku na tragický osud terezínského rodinného tábora v Osvětimi, připomíná pořad ICEJ Kulturou proti antisemitismu letos v televizi NOE a na internetu, jarní akci Veřejné čtení jmen obětí holocaustu - Jom ha-Šoa ve virtuální podobě a názor zástupců volného seskupení Dikhas ke čtení jmen romských obětí, vzpomínku na Karla Ančerla, Gisi Fleischmannovou a další.

>> Celý článek

Vyjádření ke Stanovisku volného seskupení Dikhas k formě uctění památky obětí romského holocaustu

2.10.2020

Reakce Terezy Štěpkové na text Stanoviska volného seskupení Dikhas k formě uctění památky obětí romského holocaustu, zaslaného panem Františkem Lackem do redakce Obecních novin, Terezínské iniciativy a který je publikovaný na internetových stránkách časopisu Přítomnost.

>> Celý článek

Od dokumentů k příběhům. Kurz kompetencí pro demokratickou kulturu

24.9.2020

Co je demokracie pro Vás? Jaký obraz demokracie byste namalovali Vy?

 

 

  • Myslíte si, že demokracii „umíme“? Nebo bychom se měli demokracii učit, kriticky jí zkoumat a porozumět jí? A když, jak bychom se jí měli učit a nebo ji dokonce trénovat?
  • Zajímá Vás, jak využít dějiny k tomu, abychom se učili moderní demokracii?
  • Můžeme se o demokracii něco naučit z historie holocaustu?
  • Chcete se naučit hledat příběhy ukryté v autentických dokumentech?


Hledáte cestu, jak o demokracii mluvit se žáky i rodiči, probírat kontroverzní témata a nepoškodit si přitom vzájemné vztahy?


Kurz proběhne od 13. října 2020 do února 2021 kombinovanou formou online výuky s možností účasti na offlinových setkáních kurzu.

Napište si o více informací lektorce Daně Gabaľové na dana.gabalova@terezinstudies.cz nebo se rovnou přihlaste: https://bit.ly/kompetenceITI.

>> Celý článek

Výchova k respektu a toleranci. Anne Franková: Nechte mě být, jaká jsem; 16. až 18. října 2020, Praha

7.8.2020

Začátkem dubna se měl konat náš tradiční a velmi oblíbený víkendový seminář vedený Petrem Sokolem a Romanem Anýžem. Seminář jsme museli v souvislosti s epidemií koronaviru přesunout na podzimní termín. Proběhne tedy o víkendu 16. až 18. října v pražském hotelu Villa a uvolnily se nám několik míst.

 


Nejen, že si osvojíte nové metody pro svou výuku, ale jako absolventi našich kurzů získáte možnost zúčastnit se spolu s námi řady zajímavých akcí v České republice i v zahraničí.

>> Celý článek

Podpořte činnost památníku Beit Theresienstadt

25.6.2020

Bejt Terezín - Beit Theresienstadt - Dům Terezína je organizace založená v 70. letech svědky holocaustu, kteří museli emigrovat z Československa. Od svého založení úzce spolupracovali s Terezínskou iniciativou i Institutem TI v dokumentačních projektech - zj. ve sdílení informací o bývalých vězních Terezína.


V době celosvětové epidemie koronavirem letos na jaře přišla organizace, která provozuje nejen unikátní archiv, ale také unikátní muzeum a dělá mnoho vzdělávacích projektů, o většinu svých příjmů. Její ředitelka společně s kolegyní chodily do práce zadarmo a podařilo se jim postupně získat finanční zdroje alespoň na základní provoz.

>> Celý článek

archiv aktualit

Budova

Pražská Jáchymova ulice se původně nazývala Joachymova, nejspíš po jednom majiteli zdejšího domu; v průběhu 19. století došlo k počeštění názvu. Za druhé světové války, v letech 1940-1945 byla přejmenována na Regnartovu ulici.
Nynější budova v Jáchymově ulici č.3 vznikla během asanace staré Prahy, respektive Josefova. Asanaci zahájila skupina XXX stržením původní zástavby v Jáchymově ulici. Budoucí škola měla vyrůst na stavební parcele č. 8.
Stavební parcelu, které přiléhala k Maislově synagoze, získala Židovská náboženská obec, která zadala zakázku stavby školní budovy architektovi a majiteli stavební firmy Matěji Blechovi. Stavební povolení bylo Magistrátem hlavního města Prahy uděleno v červnu 1907. Od listopadu 1908 bylo povoleno novostavbu užívat. V nové budově byla umístěna náboženská škola pražské židovské obce a v horním patře byly zřízeny nájemní byty (bydlela tu například rodina Tobiase Jakobovitse, knihovníka židovské obce). V průběhu let se na adrese vystřídaly také další instituce: židovská mateřská škola, židovská poradna pro volbu povolání, židovský pomocný výbor, redakce časopisu pro děti Jaldut a pořádaly se zde kurzy hebrejštiny ve spolupráci se spolkem Tarbuth; v letech 1920-1942 sloužila budova jako sídlo židovské obecné školy. Budova po celou dobu patřila pražské židovské obci, která zde jednotlivé místnosti pronajímala nebo zapůjčovala podle potřeby.
Po uzavření židovské obecné školy v červenci 1942 začalo budovu využívat Ústřední židovské muzeum, které zde mělo svoji administrativu a část skladů. Židovské muzeum v Praze zde pak mělo svoji správní budovu až do roku 2001.

Židovská škola

Po vzniku samostatné Československé republiky roku 1918 a přijetí nové ústavy, která dávala menšinám právo na vlastní menšinové školství, začali také Židé uvažovat o zřízení moderní židovské školy v Praze, a to s českým vyučovacím jazykem. Židovská komunita nebyla jednotná, a také spory o zřízení školy ilustrují boj mezi jejími dvěma nejvýraznějšími skupinami – sionisty a asimilanty.

Asimilantská větev českých i německých Židů považovala specializované židovské školství za zbytečné, nedůležité a nebezpečné a volala po tom, aby děti česky hovořících rodičů chodily do českých škol a děti německy hovořících rodičů do škol německých. Sionisté naopak školu považovali za důležitou, protože se tam děti neodcizí svému židovství, budou mít prostor pro dodržování židovských svátků a kromě standardní výuky se dozvědí i o židovských dějinách a kultuře. Školu podporovali jak česky tak německy mluvící Židé – sionisté.
Přes různé protesty se podařilo soukromou obecnou (odpovídá dnešnímu prvnímu stupni základních škol) židovskou školu v Praze v Jáchymově ulici 3 otevřít, a to začátkem září 1920.

Zřizovatelem školy byla Židovská matice pražská, která provoz školy financovala z členských příspěvků, dobrovolných darů, výtěžků z charitativních akcí, a od poloviny 30. let i z dobrovolného školného, které platili movitější rodiče. Židovská škola nemohla vzniknout jako státní, jelikož zákony o menšinových školách mluvily o menšině z jazykového hlediska, a toto kritérium Židé nesplňovali: hlásili se k národnosti židovské, ale hebrejštinu jako jazyk běžného dorozumívání většinou nepoužívali – obvykle mluvili česky nebo německy, hebrejštinu bylo možné zaslechnout pouze na Podkarpatské Ukrajině, a i tam byla spíše jazykem náboženským (mezi sebou se místní Židé dorozumívali pomocí jidiš).
Pokud rodiče zapsali dítě do židovské školy, účastnili se pak řady společenských akcí, které byly spojeny s fungováním školy: rodičovské večery na začátku a konci školního roku, slavnosti židovských svátků, besídky atp. Při škole a Židovské matici školské působilo také loutkové divadélko a symfonický orchestr. Obdobně bohatý kulturní program měly i samotné děti: pořádaly dětská představení pro sebe i pro rodiče, ve škole se slavily židovské svátky.
Význam školy stoupal hlavně od poloviny 30. let, kdy postupně začal růst počet jejích žáků pod vlivem přílivu uprchlíků nejprve z okolních států, od roku 1938 i z československého pohraničí. Škola přijímala děti uprchlíků, kteří zůstávali nějaký čas v Praze, a pořádala pro ně speciální kurzy češtiny. V roce 1933 vznikla „pobočka“ židovské školy na Praze VII, v dnešní ulici Františka Křížka. V roce 1939 byl pak také otevřen druhý stupeň základního vzdělání pro židovské děti, židovská měšťanská škola. Část tříd byla přesunuta do budovy v dnešní Belgické ulici. V této době přešla škola od svého původního zřizovatele přímo pod správu Židovské obce v Praze.
Škola plnila i další funkce, byla například útočištěm pro mladé lidí, kteří po roce 1939 kvůli zavádění protižidovských zákazů a nařízení nemohli vykonávat své povolání nebo jít studovat; pro ně byly organizovány speciální přeškolovací kurzy, po jejichž absolvování tito lékaři, advokáti a vysokoškolští studenti nastupovali jako učitelé židovských dětí.
Největšího významu pak škola dosáhla od července roku 1940, kdy bylo židovským dětem zakázáno navštěvovat ostatní školy; židovská škola v Jáchymově ulici tak zůstala jediným školským zařízením, které mohly židovské děti v české části Protektorátu Čechy a Morava navštěvovat. V té době byla škola přeplněna, učilo se tzv. na směny: polovina ročníku měla vyučování dopoledne, druhá polovina odpoledne (čas výuky se v průběhu týdne střídal). Od října 1941 do života školy zasahovaly hromadné deportace Židů do Lodže, Terezína a dalších míst „konečného řešení židovské otázky“ - učitelé i žáci byli společně se svými rodinami postupně předvolávání do transportů. Na uvolněná místa přicházeli děti, které se do té doby vyučovaly v tzv. kroužcích nebo domácích školách. Ani je však nečekal jiný osud než spolužáky. V červenci roku 1942 bylo židovským dětem zakázáno jakékoliv vzdělávání a škola byla uzavřena. Většina z pedagogů během holocaustu zahynula, stejně jako velká část jejích žáků.