ČESKY   ENGLISH   DEUTSCH

„Jinak bychom tady nebyli.“ Příběh rodiny Dychovy z obce Hrušky

21.1.2021

Josef a Estera Dychovi byli v květnu 1943 i se svými osmi dětmi deportováni do tzv. cikánského rodinného tábora v Auschwitz-Birkenau. Jediný z rodiny, kdo se vyhnul deportaci a přežil válku, byl nemanželský syn Damián. Důležitou roli při jeho záchraně sehráli tehdejší starosta obce Hrušky a jeho předchůdce, u nějž byl Damián zaměstnán.

Osud rodiny Dychovy z jihomoravské obce Hrušky nám 27. ledna 2021 představí historik Michal Schuster. On-line přednáška začíná v 16.30, pro přístup do místnosti na Zoom se registrujte zde.

 

>> Celý článek

Nechte mě být, jaká jsem. Životní příběh Anne Frankové; 12.-13. března 2021 (pátek-sobota), Benešov

19.1.2021

Na základě dlouholetých zkušeností s metodou Tváří v tvář historii otevíráme novou sérii vzdělávacích seminářů. První z nich proběhne v pátek a v sobotu 12. a 13. března 2021 v středočeském Benešově. Ústředním tématem tohoto dvoudenního semináře bude příběh Anny Frankové, její rodiny, zachránců a odkazu pro současnost.

 

Přihlaste se na seminář pomocí tohoto odkazu a pojeďte s námi do Benešova.

>> Celý článek

Nabídka spolupráce: grafik / grafička

5.1.2021

Pro vzdělávací projekt Tváří v tvář historii i současnosti. Využití historie v občanském vzdělávání podpořeném v programu Active Citizens Fund hledáme grafičku/grafika.
 

>> Celý článek

Časopis Terezínská iniciativa č. 102 - listopad 2020

2.12.2020

Na titulní straně listopadového čísla nalezne čtenář unikátní fotografii židovského transportu, uvnitř reportáž z připomínky zahájení transportů, reportáž z trochu jiné Terezínské tryzny a několik studentských prací ze soutěže Památníku Terezín. Dostali jsme také smutné zprávy o úmrtí J. Krause a E. Bezdíčkové. Zveřejňujeme anonci nového filmu Zpráva (o slavném útěku A. Wetzlera a R. Vrby z pekla Osvětimi), který přijde do českých kin v lednu příštího roku.

>> Celý článek

Seminář Holocaust a my. Proč je důležité uchovat vzpomínky Židů a Romů pro další generace, Brémy, 23. až 25. ledna 2021

9.11.2020

Institut Terezínské iniciativy a Centropa připravili třídenní mezinárodní seminář pro pedagogy z České republiky, Slovenska a Německa s názvem Holocaust a my. Proč je důležité uchovat vzpomínky Židů a Romů pro další generace.

Seminář se koná u příležitosti Mezinárodního dne památky obětí holocaustu v termínu 23. až 25. ledna 2021 v Brémách v Německu.

 

Přihlášku vyplňte do 30. 11. 2020 na http://bit.ly/bremen2021_CZ.

 

V případě nepříznivé epidemiologické situace se seminář uskuteční ve stejném termínu v online podobě.

>> Celý článek

Uzavření kanceláře a knihovny Institutu Terezínské iniciativy

15.10.2020

Z důvodu zhoršené epidemiologické situace a s ohledem na platná vládní nařízení je Knihovna Institutu Terezínské iniciativy a také naše kancelář až do odvolání uzavřena. Kdybyste něco potřebovali, kontaktujte nás prostřednictvím e-mailů, buď přímo na osobní adresy nebo přes institute@terezinstudies.cz. Děkujeme za pochopení a přejeme všem pevné zdraví. Opatrujte se.

>> Celý článek

Spolkový kříž za zásluhy pro přeživšího holocaustu Tomana Broda

6.10.2020

Na Německém velvyslanectví v Praze byl dne 5. října předán Záslužný kříž se stuhou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo historikovi a přeživšímu holocaustu Tomanu Brodovi. Vysoké vyznamenání mu propůjčil spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier za zásluhy o česko-německé usmíření.

 

Je nám ctí, že můžeme pana Tomana Broda zvát na besedy v rámci našich seminářů jak pro pedagogy, tak pro žáky. Děkujeme Německému velvyslanectví v Praze za pozvání při této příležitosti.

>> Celý článek

archiv aktualit

Budova

Pražská Jáchymova ulice se původně nazývala Joachymova, nejspíš po jednom majiteli zdejšího domu; v průběhu 19. století došlo k počeštění názvu. Za druhé světové války, v letech 1940-1945 byla přejmenována na Regnartovu ulici.
Nynější budova v Jáchymově ulici č.3 vznikla během asanace staré Prahy, respektive Josefova. Asanaci zahájila skupina XXX stržením původní zástavby v Jáchymově ulici. Budoucí škola měla vyrůst na stavební parcele č. 8.
Stavební parcelu, které přiléhala k Maislově synagoze, získala Židovská náboženská obec, která zadala zakázku stavby školní budovy architektovi a majiteli stavební firmy Matěji Blechovi. Stavební povolení bylo Magistrátem hlavního města Prahy uděleno v červnu 1907. Od listopadu 1908 bylo povoleno novostavbu užívat. V nové budově byla umístěna náboženská škola pražské židovské obce a v horním patře byly zřízeny nájemní byty (bydlela tu například rodina Tobiase Jakobovitse, knihovníka židovské obce). V průběhu let se na adrese vystřídaly také další instituce: židovská mateřská škola, židovská poradna pro volbu povolání, židovský pomocný výbor, redakce časopisu pro děti Jaldut a pořádaly se zde kurzy hebrejštiny ve spolupráci se spolkem Tarbuth; v letech 1920-1942 sloužila budova jako sídlo židovské obecné školy. Budova po celou dobu patřila pražské židovské obci, která zde jednotlivé místnosti pronajímala nebo zapůjčovala podle potřeby.
Po uzavření židovské obecné školy v červenci 1942 začalo budovu využívat Ústřední židovské muzeum, které zde mělo svoji administrativu a část skladů. Židovské muzeum v Praze zde pak mělo svoji správní budovu až do roku 2001.

Židovská škola

Po vzniku samostatné Československé republiky roku 1918 a přijetí nové ústavy, která dávala menšinám právo na vlastní menšinové školství, začali také Židé uvažovat o zřízení moderní židovské školy v Praze, a to s českým vyučovacím jazykem. Židovská komunita nebyla jednotná, a také spory o zřízení školy ilustrují boj mezi jejími dvěma nejvýraznějšími skupinami – sionisty a asimilanty.

Asimilantská větev českých i německých Židů považovala specializované židovské školství za zbytečné, nedůležité a nebezpečné a volala po tom, aby děti česky hovořících rodičů chodily do českých škol a děti německy hovořících rodičů do škol německých. Sionisté naopak školu považovali za důležitou, protože se tam děti neodcizí svému židovství, budou mít prostor pro dodržování židovských svátků a kromě standardní výuky se dozvědí i o židovských dějinách a kultuře. Školu podporovali jak česky tak německy mluvící Židé – sionisté.
Přes různé protesty se podařilo soukromou obecnou (odpovídá dnešnímu prvnímu stupni základních škol) židovskou školu v Praze v Jáchymově ulici 3 otevřít, a to začátkem září 1920.

Zřizovatelem školy byla Židovská matice pražská, která provoz školy financovala z členských příspěvků, dobrovolných darů, výtěžků z charitativních akcí, a od poloviny 30. let i z dobrovolného školného, které platili movitější rodiče. Židovská škola nemohla vzniknout jako státní, jelikož zákony o menšinových školách mluvily o menšině z jazykového hlediska, a toto kritérium Židé nesplňovali: hlásili se k národnosti židovské, ale hebrejštinu jako jazyk běžného dorozumívání většinou nepoužívali – obvykle mluvili česky nebo německy, hebrejštinu bylo možné zaslechnout pouze na Podkarpatské Ukrajině, a i tam byla spíše jazykem náboženským (mezi sebou se místní Židé dorozumívali pomocí jidiš).
Pokud rodiče zapsali dítě do židovské školy, účastnili se pak řady společenských akcí, které byly spojeny s fungováním školy: rodičovské večery na začátku a konci školního roku, slavnosti židovských svátků, besídky atp. Při škole a Židovské matici školské působilo také loutkové divadélko a symfonický orchestr. Obdobně bohatý kulturní program měly i samotné děti: pořádaly dětská představení pro sebe i pro rodiče, ve škole se slavily židovské svátky.
Význam školy stoupal hlavně od poloviny 30. let, kdy postupně začal růst počet jejích žáků pod vlivem přílivu uprchlíků nejprve z okolních států, od roku 1938 i z československého pohraničí. Škola přijímala děti uprchlíků, kteří zůstávali nějaký čas v Praze, a pořádala pro ně speciální kurzy češtiny. V roce 1933 vznikla „pobočka“ židovské školy na Praze VII, v dnešní ulici Františka Křížka. V roce 1939 byl pak také otevřen druhý stupeň základního vzdělání pro židovské děti, židovská měšťanská škola. Část tříd byla přesunuta do budovy v dnešní Belgické ulici. V této době přešla škola od svého původního zřizovatele přímo pod správu Židovské obce v Praze.
Škola plnila i další funkce, byla například útočištěm pro mladé lidí, kteří po roce 1939 kvůli zavádění protižidovských zákazů a nařízení nemohli vykonávat své povolání nebo jít studovat; pro ně byly organizovány speciální přeškolovací kurzy, po jejichž absolvování tito lékaři, advokáti a vysokoškolští studenti nastupovali jako učitelé židovských dětí.
Největšího významu pak škola dosáhla od července roku 1940, kdy bylo židovským dětem zakázáno navštěvovat ostatní školy; židovská škola v Jáchymově ulici tak zůstala jediným školským zařízením, které mohly židovské děti v české části Protektorátu Čechy a Morava navštěvovat. V té době byla škola přeplněna, učilo se tzv. na směny: polovina ročníku měla vyučování dopoledne, druhá polovina odpoledne (čas výuky se v průběhu týdne střídal). Od října 1941 do života školy zasahovaly hromadné deportace Židů do Lodže, Terezína a dalších míst „konečného řešení židovské otázky“ - učitelé i žáci byli společně se svými rodinami postupně předvolávání do transportů. Na uvolněná místa přicházeli děti, které se do té doby vyučovaly v tzv. kroužcích nebo domácích školách. Ani je však nečekal jiný osud než spolužáky. V červenci roku 1942 bylo židovským dětem zakázáno jakékoliv vzdělávání a škola byla uzavřena. Většina z pedagogů během holocaustu zahynula, stejně jako velká část jejích žáků.