ČESKY   ENGLISH   DEUTSCH

Procházka při příležitosti Veřejného čtení jmen obětí holocaustu - Jom ha-šoa 2021

7.4.2021

Nebýt pandemických okolností, rádi bychom vás na tuto procházku připomínající oběti holocaustu pozvali osobně.  Ale rozhodli jsme se zpracovat archivní materiály tak, abyste si trasu mohli projít sami a podklady mít ve svém mobilu, tabletu či si je doma vytisknout.

Kromě materiálů budou vašimi průvodci i kameny zmizelých – Stolpersteine, unikátní celosvětový projekt, který pomocí bronzových destiček připomíná poslední místa pobytu obětí holocaustu.

V okolí jednoho bloku na Starém Městě se seznámíte s tvářemi a osudy čtyř židovských rodin. Všichni se snažili uniknout svému osudu a vycestovat, ale bohužel neúspěšně a zahynuli v nacistických ghettech a vyhlazovacích táborech.

 

Procházku si můžete stáhnout zde (pdf)


 

>> Celý článek

Časopis Terezínská iniciativa č. 104 - březen 2021

25.3.2021

Březnové číslo přináší projevy v Senátu při příležitosti Dne památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti vysílané na ČT 24. Vzpomněli jsme na P. Stránského při příležitosti jeho nedožitých stých narozenin. Tryzna za oběti rodinného tábora se letos konala v on-line přenosu. Logo Googlu upozornilo na nedožité 105. narozeniny F. Hirsche. Transgeneračnímu přenosu traumatu se věnuje příspěvek Covid a generace po holocaustu. Michal Stránský, šéfredaktor.

>> Celý článek

Od dokumentů k příběhům. Kurz kompetencí pro demokratickou kulturu prostřednictvím metody Facing History and Ourselves / Tváří v tvář historii

11.3.2021

V květnu otevíráme nový běh kurzu pro pedagogy a lektory pražských škol a institucí a také pro studenty pedagogických škol v Praze.


Vyzkoušíte si, jak pracovat s kontroverzními tématy a jak pro diskusi o nich vytvořit bezpečné prostředí. K tomu, abychom lépe rozuměli současnému světu a fungování demokratické společnosti, využíváme postupy a metody Facing History and Ourselves (Tváří v tvář historii). Tato metoda pomáhá pochopit dějinné události v jejich komplikovanosti. Připomíná hodnotu lidského života, podporuje diskusi o odpovědnosti, a napomáhá vyrovnávání se s traumatickou a bolestnou minulostí. Jednotlivé aktivity vytvářejí logický celek.  

I v online prostředí je většina lekcí interaktivních a umožňuje setkávání ve dvojicích a malých skupinkách.
 

  • Kurz probíhá od 13. května do konce listopadu 2021.
  • Účast je díky podpoře OP PPR ZDARMA.
  • Přihlašte se.
  • Hlásit se můžete do 19. dubna.
     

>> Celý článek

Veřejné čtení jmen obětí holocaustu - Jom ha-šoa 2021, 8. dubna

8.3.2021

16. ročník připomínkové akce Veřejné čtení jmen obětí holocaustu – Jom ha-šoa proběhne 8. dubna 2021 od 14.00 do 17.00.

Bohužel stejně jako v loňském roce se s Vámi i letos můžeme setkat pouze ve virtuálním světě.

 

Jak se můžete připojit – co udělat jako první krok?


Do živého čtení se prosím registrujte prostřednictvím tohoto krátkého formuláře.


Pokud si nebudete s vyplněním formuláře vědět rady, napište nám na e-mail jomhasoa@terezinstudies.cz a my se s Vámi rádi domluvíme individuálně.

 

Živé vysílání letošního Veřejného čtení jmen obětí holocaustu – Jom ha-šoa sledujte od 14.00 do 17.00 na tomto odkazu.

 

 

>> Celý článek

Nikdy nesmíme zapomenout, že jsme posly!

19.2.2021

Pavel Stránský se narodil 20. února 1921 v Praze. Do let jeho dospívání postupně vstoupila nacistická okupace Československa a postupující diskriminace židovských obyvatel Protektorátu Čechy a Morava. 1. prosince 1941 jsem byl zařazen do transportu jednoho tisíce mladých mužů a odvezen do Terezína – jednalo se o transport s označením AK II – tzv. Aufbaukomando (komando výstavby). K jeho nedožitým stým narozeninám jsme připravili na našem vzdělávacím portálu holocaust.cz životopisný článek.

>> Celý článek

Tváří v tvář historii i současnosti, kurz lektorských dovedností

12.2.2021

Zahajujeme kurz lektorských dovedností pro pedagogické pracovníky, studenty pedagogických oborů, ale i veřejnost se zájmem o moderní dějiny. Kurz má akreditaci MŠMT v rámci systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků.

V kurzu si vyzkoušíte, jak pracovat s kontroverzními tématy při výuce i mimo ni. Přiblížíme vám, jak je možné skrze poznávání historie nastartovat občanskou angažovanost v současnosti. Naučíte se, jak vést diskusi či debatu ve skupině, jak pro ni vytvořit bezpečné prostředí a jak řešit případné konflikty.

 

PŘIHLÁŠKA

Uzávěrka přihlášek: 28. února 2021, pro studenty vysokých škol do 5. března 2021

 

Informace a program kurzu

Více informací o projektu

>> Celý článek

Časopis Terezínská iniciativa č. 103 - leden 2021

3.2.2021

V listopadu 2020 tomu bylo 80 let, co se v Haifě potopil parník Patria. Uplynulý rok v Památníku Terezín, v Institutu Terezínské iniciativy, v Židovském muzeu v Praze a v Památníku ticha byl námětem zpráv z těchto organizací, reportáž ze zapálení prvního chanukového světla v Praze – Bubnech. Nad 5 fotografiemi jsme vzpomněli na vznik a první léta Terezínské iniciativy, otištění několika studentských výtvarných i literárních prací zakončilo první vydání letošního roku.

>> Celý článek

archiv aktualit

Budova

Pražská Jáchymova ulice se původně nazývala Joachymova, nejspíš po jednom majiteli zdejšího domu; v průběhu 19. století došlo k počeštění názvu. Za druhé světové války, v letech 1940-1945 byla přejmenována na Regnartovu ulici.
Nynější budova v Jáchymově ulici č.3 vznikla během asanace staré Prahy, respektive Josefova. Asanaci zahájila skupina XXX stržením původní zástavby v Jáchymově ulici. Budoucí škola měla vyrůst na stavební parcele č. 8.
Stavební parcelu, které přiléhala k Maislově synagoze, získala Židovská náboženská obec, která zadala zakázku stavby školní budovy architektovi a majiteli stavební firmy Matěji Blechovi. Stavební povolení bylo Magistrátem hlavního města Prahy uděleno v červnu 1907. Od listopadu 1908 bylo povoleno novostavbu užívat. V nové budově byla umístěna náboženská škola pražské židovské obce a v horním patře byly zřízeny nájemní byty (bydlela tu například rodina Tobiase Jakobovitse, knihovníka židovské obce). V průběhu let se na adrese vystřídaly také další instituce: židovská mateřská škola, židovská poradna pro volbu povolání, židovský pomocný výbor, redakce časopisu pro děti Jaldut a pořádaly se zde kurzy hebrejštiny ve spolupráci se spolkem Tarbuth; v letech 1920-1942 sloužila budova jako sídlo židovské obecné školy. Budova po celou dobu patřila pražské židovské obci, která zde jednotlivé místnosti pronajímala nebo zapůjčovala podle potřeby.
Po uzavření židovské obecné školy v červenci 1942 začalo budovu využívat Ústřední židovské muzeum, které zde mělo svoji administrativu a část skladů. Židovské muzeum v Praze zde pak mělo svoji správní budovu až do roku 2001.

Židovská škola

Po vzniku samostatné Československé republiky roku 1918 a přijetí nové ústavy, která dávala menšinám právo na vlastní menšinové školství, začali také Židé uvažovat o zřízení moderní židovské školy v Praze, a to s českým vyučovacím jazykem. Židovská komunita nebyla jednotná, a také spory o zřízení školy ilustrují boj mezi jejími dvěma nejvýraznějšími skupinami – sionisty a asimilanty.

Asimilantská větev českých i německých Židů považovala specializované židovské školství za zbytečné, nedůležité a nebezpečné a volala po tom, aby děti česky hovořících rodičů chodily do českých škol a děti německy hovořících rodičů do škol německých. Sionisté naopak školu považovali za důležitou, protože se tam děti neodcizí svému židovství, budou mít prostor pro dodržování židovských svátků a kromě standardní výuky se dozvědí i o židovských dějinách a kultuře. Školu podporovali jak česky tak německy mluvící Židé – sionisté.
Přes různé protesty se podařilo soukromou obecnou (odpovídá dnešnímu prvnímu stupni základních škol) židovskou školu v Praze v Jáchymově ulici 3 otevřít, a to začátkem září 1920.

Zřizovatelem školy byla Židovská matice pražská, která provoz školy financovala z členských příspěvků, dobrovolných darů, výtěžků z charitativních akcí, a od poloviny 30. let i z dobrovolného školného, které platili movitější rodiče. Židovská škola nemohla vzniknout jako státní, jelikož zákony o menšinových školách mluvily o menšině z jazykového hlediska, a toto kritérium Židé nesplňovali: hlásili se k národnosti židovské, ale hebrejštinu jako jazyk běžného dorozumívání většinou nepoužívali – obvykle mluvili česky nebo německy, hebrejštinu bylo možné zaslechnout pouze na Podkarpatské Ukrajině, a i tam byla spíše jazykem náboženským (mezi sebou se místní Židé dorozumívali pomocí jidiš).
Pokud rodiče zapsali dítě do židovské školy, účastnili se pak řady společenských akcí, které byly spojeny s fungováním školy: rodičovské večery na začátku a konci školního roku, slavnosti židovských svátků, besídky atp. Při škole a Židovské matici školské působilo také loutkové divadélko a symfonický orchestr. Obdobně bohatý kulturní program měly i samotné děti: pořádaly dětská představení pro sebe i pro rodiče, ve škole se slavily židovské svátky.
Význam školy stoupal hlavně od poloviny 30. let, kdy postupně začal růst počet jejích žáků pod vlivem přílivu uprchlíků nejprve z okolních států, od roku 1938 i z československého pohraničí. Škola přijímala děti uprchlíků, kteří zůstávali nějaký čas v Praze, a pořádala pro ně speciální kurzy češtiny. V roce 1933 vznikla „pobočka“ židovské školy na Praze VII, v dnešní ulici Františka Křížka. V roce 1939 byl pak také otevřen druhý stupeň základního vzdělání pro židovské děti, židovská měšťanská škola. Část tříd byla přesunuta do budovy v dnešní Belgické ulici. V této době přešla škola od svého původního zřizovatele přímo pod správu Židovské obce v Praze.
Škola plnila i další funkce, byla například útočištěm pro mladé lidí, kteří po roce 1939 kvůli zavádění protižidovských zákazů a nařízení nemohli vykonávat své povolání nebo jít studovat; pro ně byly organizovány speciální přeškolovací kurzy, po jejichž absolvování tito lékaři, advokáti a vysokoškolští studenti nastupovali jako učitelé židovských dětí.
Největšího významu pak škola dosáhla od července roku 1940, kdy bylo židovským dětem zakázáno navštěvovat ostatní školy; židovská škola v Jáchymově ulici tak zůstala jediným školským zařízením, které mohly židovské děti v české části Protektorátu Čechy a Morava navštěvovat. V té době byla škola přeplněna, učilo se tzv. na směny: polovina ročníku měla vyučování dopoledne, druhá polovina odpoledne (čas výuky se v průběhu týdne střídal). Od října 1941 do života školy zasahovaly hromadné deportace Židů do Lodže, Terezína a dalších míst „konečného řešení židovské otázky“ - učitelé i žáci byli společně se svými rodinami postupně předvolávání do transportů. Na uvolněná místa přicházeli děti, které se do té doby vyučovaly v tzv. kroužcích nebo domácích školách. Ani je však nečekal jiný osud než spolužáky. V červenci roku 1942 bylo židovským dětem zakázáno jakékoliv vzdělávání a škola byla uzavřena. Většina z pedagogů během holocaustu zahynula, stejně jako velká část jejích žáků.