ČESKY   ENGLISH   DEUTSCH

Veřejné čtení jmen obětí holocaustu - Jom ha-šoa 2019

2.4.2019

V letošním roce bude čtení jmen obětí holocaustu probíhat 2. května ve 21 městech celé České republiky. K nově zapojeným městům patří Karlovy Vary, Mikulov, Nýrsko, Prostějov a Teplice. Ve všech městech zahajujeme ve 14:00. Akce se koná pod záštitou velvyslance státu Izrael v České republice J. E. Daniela Merona a ministra zahraničních věcí ČR Tomáše Petříčka.

>> Celý článek

„Nechte mě být, jaká jsem“ - životní příběh Anne Frankové

26.3.2019

Základní škola Jílové u Prahy srdečně zve na výstavu „Nechte mě být, jaká jsem“ - životní příběh Anne Frankové, která bude k vidění v prostorách  „Galerie 50“ v budově školy od 1. do 30. dubna tohoto roku.

>> Celý článek

Vyjádření k nevydání poslance Roznera k trestnímu stíhání za výroky popírající holocaust

13.3.2019

Výrok „neexistující pseudokoncetrák“ je lež a jasné popírání holocaustu, které je výrazem předsudečného a nenávistného chování a jednání vůči příslušníkům židovské a romské komunity. Šíření nenávisti ohrožuje soužití celé společnosti. Takové výroky jsou nepřípustné. Z úst poslance – člena poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, zástupce svých voličů a veřejně působící osoby – je nebezpečnost výroku zvýšena tím, že má mnohem větší dosah a dopad na celou společnost.

>> Celý článek

Výchova k respektu a toleranci. Nechte mě být, jaká jsem - Vzdělávací seminář pro učitele 5. - 7. dubna 2019

27.2.2019

Zajímá vás otázka práv jednotlivce, boje s předsudky či moderní dějiny? Přemýšlíte, jak uchopit obtížná témata ve výuce? Chcete se seznámit s programem Tváří v tvář historii a nám samým - originální metodou výuky moderních dějin, která umožňuje žákům pochopit dějinné události v jejich komplikovanosti a v souvislostech?

>> Celý článek

Časopis Terezínská iniciativa č. 94 - leden 2019

21.2.2019

Lednové číslo časopisu se věnuje tradičnímu vzpomínkové setkání se konalo v Senátu Parlamentu ČR u příležitosti mezinárodního dne památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Svojí činnost v roce 2018 shrnují spolupracující instituce a svůj výzkumný projekt představuje americký historik Benjamin Frommer.

>> Celý článek

75. výročí likvidace tzv. rodinného tábora v Osvětimi - Birkenau, 7.3.2019

11.2.2019

Rádi bychom Vás pozvali na slavnostní setkání u příležitosti Připomenutí 75 let od likvidace tzv. Terezínského rodinného tábora v Osvětimi - Birkenau, které se uskuteční 7. března 2019 od 16:30 v prostorách Gymnázia a Hudební školy hl. města Prahy (Komenského nám. 9, Praha 3).

>> Celý článek

Vernisáž putovní vzdělávací výstavy Nechte mě být, jaká jsem. Životní příběh Anne Frankové.

23.1.2019

28. ledna 2019 v 16:30 u příležitosti připomínky Dne památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti v prostorách Gymnázia a Hudební školy hl. m. Prahy (GMHS) se uskuteční vernisáž putovní vzdělávací výstavy „Nechte mě být, jaká jsem. Životní příběh Anne Frankové“. Výstavu vytvořil Anne Frank House v Amsterodamu, v ČR koordinuje putování výstavy a doprovodné programy Institut Terezínské iniciativy.

>> Celý článek

archiv aktualit

Budova

Pražská Jáchymova ulice se původně nazývala Joachymova, nejspíš po jednom majiteli zdejšího domu; v průběhu 19. století došlo k počeštění názvu. Za druhé světové války, v letech 1940-1945 byla přejmenována na Regnartovu ulici.
Nynější budova v Jáchymově ulici č.3 vznikla během asanace staré Prahy, respektive Josefova. Asanaci zahájila skupina XXX stržením původní zástavby v Jáchymově ulici. Budoucí škola měla vyrůst na stavební parcele č. 8.
Stavební parcelu, které přiléhala k Maislově synagoze, získala Židovská náboženská obec, která zadala zakázku stavby školní budovy architektovi a majiteli stavební firmy Matěji Blechovi. Stavební povolení bylo Magistrátem hlavního města Prahy uděleno v červnu 1907. Od listopadu 1908 bylo povoleno novostavbu užívat. V nové budově byla umístěna náboženská škola pražské židovské obce a v horním patře byly zřízeny nájemní byty (bydlela tu například rodina Tobiase Jakobovitse, knihovníka židovské obce). V průběhu let se na adrese vystřídaly také další instituce: židovská mateřská škola, židovská poradna pro volbu povolání, židovský pomocný výbor, redakce časopisu pro děti Jaldut a pořádaly se zde kurzy hebrejštiny ve spolupráci se spolkem Tarbuth; v letech 1920-1942 sloužila budova jako sídlo židovské obecné školy. Budova po celou dobu patřila pražské židovské obci, která zde jednotlivé místnosti pronajímala nebo zapůjčovala podle potřeby.
Po uzavření židovské obecné školy v červenci 1942 začalo budovu využívat Ústřední židovské muzeum, které zde mělo svoji administrativu a část skladů. Židovské muzeum v Praze zde pak mělo svoji správní budovu až do roku 2001.

Židovská škola

Po vzniku samostatné Československé republiky roku 1918 a přijetí nové ústavy, která dávala menšinám právo na vlastní menšinové školství, začali také Židé uvažovat o zřízení moderní židovské školy v Praze, a to s českým vyučovacím jazykem. Židovská komunita nebyla jednotná, a také spory o zřízení školy ilustrují boj mezi jejími dvěma nejvýraznějšími skupinami – sionisty a asimilanty.

Asimilantská větev českých i německých Židů považovala specializované židovské školství za zbytečné, nedůležité a nebezpečné a volala po tom, aby děti česky hovořících rodičů chodily do českých škol a děti německy hovořících rodičů do škol německých. Sionisté naopak školu považovali za důležitou, protože se tam děti neodcizí svému židovství, budou mít prostor pro dodržování židovských svátků a kromě standardní výuky se dozvědí i o židovských dějinách a kultuře. Školu podporovali jak česky tak německy mluvící Židé – sionisté.
Přes různé protesty se podařilo soukromou obecnou (odpovídá dnešnímu prvnímu stupni základních škol) židovskou školu v Praze v Jáchymově ulici 3 otevřít, a to začátkem září 1920.

Zřizovatelem školy byla Židovská matice pražská, která provoz školy financovala z členských příspěvků, dobrovolných darů, výtěžků z charitativních akcí, a od poloviny 30. let i z dobrovolného školného, které platili movitější rodiče. Židovská škola nemohla vzniknout jako státní, jelikož zákony o menšinových školách mluvily o menšině z jazykového hlediska, a toto kritérium Židé nesplňovali: hlásili se k národnosti židovské, ale hebrejštinu jako jazyk běžného dorozumívání většinou nepoužívali – obvykle mluvili česky nebo německy, hebrejštinu bylo možné zaslechnout pouze na Podkarpatské Ukrajině, a i tam byla spíše jazykem náboženským (mezi sebou se místní Židé dorozumívali pomocí jidiš).
Pokud rodiče zapsali dítě do židovské školy, účastnili se pak řady společenských akcí, které byly spojeny s fungováním školy: rodičovské večery na začátku a konci školního roku, slavnosti židovských svátků, besídky atp. Při škole a Židovské matici školské působilo také loutkové divadélko a symfonický orchestr. Obdobně bohatý kulturní program měly i samotné děti: pořádaly dětská představení pro sebe i pro rodiče, ve škole se slavily židovské svátky.
Význam školy stoupal hlavně od poloviny 30. let, kdy postupně začal růst počet jejích žáků pod vlivem přílivu uprchlíků nejprve z okolních států, od roku 1938 i z československého pohraničí. Škola přijímala děti uprchlíků, kteří zůstávali nějaký čas v Praze, a pořádala pro ně speciální kurzy češtiny. V roce 1933 vznikla „pobočka“ židovské školy na Praze VII, v dnešní ulici Františka Křížka. V roce 1939 byl pak také otevřen druhý stupeň základního vzdělání pro židovské děti, židovská měšťanská škola. Část tříd byla přesunuta do budovy v dnešní Belgické ulici. V této době přešla škola od svého původního zřizovatele přímo pod správu Židovské obce v Praze.
Škola plnila i další funkce, byla například útočištěm pro mladé lidí, kteří po roce 1939 kvůli zavádění protižidovských zákazů a nařízení nemohli vykonávat své povolání nebo jít studovat; pro ně byly organizovány speciální přeškolovací kurzy, po jejichž absolvování tito lékaři, advokáti a vysokoškolští studenti nastupovali jako učitelé židovských dětí.
Největšího významu pak škola dosáhla od července roku 1940, kdy bylo židovským dětem zakázáno navštěvovat ostatní školy; židovská škola v Jáchymově ulici tak zůstala jediným školským zařízením, které mohly židovské děti v české části Protektorátu Čechy a Morava navštěvovat. V té době byla škola přeplněna, učilo se tzv. na směny: polovina ročníku měla vyučování dopoledne, druhá polovina odpoledne (čas výuky se v průběhu týdne střídal). Od října 1941 do života školy zasahovaly hromadné deportace Židů do Lodže, Terezína a dalších míst „konečného řešení židovské otázky“ - učitelé i žáci byli společně se svými rodinami postupně předvolávání do transportů. Na uvolněná místa přicházeli děti, které se do té doby vyučovaly v tzv. kroužcích nebo domácích školách. Ani je však nečekal jiný osud než spolužáky. V červenci roku 1942 bylo židovským dětem zakázáno jakékoliv vzdělávání a škola byla uzavřena. Většina z pedagogů během holocaustu zahynula, stejně jako velká část jejích žáků.