ČESKY   ENGLISH   DEUTSCH

Veřejné čtení jmen obětí holocaustu - letos poprvé virtuálně, 21. dubna 2020

23.3.2020

Tématem 15. ročníku akce  Veřejné čtení jmen obětí holocaustu - Jom ha šoa je identita - našich měst a obcí, komunit i nás samých, vše co ji tvoří a ovlivňuje.

Protože naši současnou identitu ovlivňuje dosud nepoznaná situace a změny s ní související, museli jsme  z důvodu všech opatření souvisejících s epidemií COVID-19 (koronavirus) přistoupit k tomu, že letošní Veřejné čtení jmen obětí holocaustu - Jom ha-šoa 2020, neproběhne v reálném veřejném prostoru na náměstích ve 28 městech, která se k letošnímu ročníku připojila.

Datum zůstává. 21. dubna 2020 bude všem zájemcům zpřístupněna internetová stránka, na kterou se formou videokonference bude moci připojit každý, kdo bude chtít jména obětí přečíst on-line v reálném čase, a to v časovém rozmezí od 14.00 do 17.00. Abychom byli schopni zajistit plynulost čtení, je potřeba se předem registrovat na e-mailu jomhasoa@terezinstudies.cz. Každý přihlášený obdrží podrobné instrukce, jak postupovat.

>> Celý článek

Uzavření kanceláře

16.3.2020

Od pondělního rána je vedle knihovny uzavřena i naše kancelář. V případě potřeby nás můžete kontaktovat prostřednictvím e-mailu.
Přejeme všem pevné zdraví a hodně sil.

>> Celý článek

Uzavření knihovny

13.3.2020

Knihovna Institutu Terezínské iniciativy je ode dneška, tedy od 13.3. až do odvolání uzavřena. Jedná se o mimořádné opatření proti šíření koronaviru, a to na základě rozhodnutí Vlády ČR a vyhlášení nouzového stavu. Všechny výpůjčky jsou automaticky prodlouženy.

>> Celý článek

Časopis Terezínská iniciativa č. 99 - leden 2020

24.2.2020

První číslo nového ročníku přináší zprávy o činnosti Památníku Terezín, Židovského muzea v Praze a v Institutu Terezínské iniciativy v roce 2019. Na dalších stranách jsou zveřejněny projevy ze vzpomínkového setkání v Senátu, kde bylo připomenuto 75. výročí osvobození Osvětimi. Dále v čísle najdeme zprávy o tom, co se událo na přelomu roku.

>> Celý článek

Výchova k respektu a toleranci. Anne Franková: Nechte mě být, jaká jsem; 3. až 5. dubna 2020, Praha

17.2.2020

Znáte metodu Tváří v tvář historii a sobě samým (Facing history and ourselves)? Chcete se dozvědět, jak funguje a jaké jsou její výhody? Chcete získat novou inspiraci na práci ve svých hodinách? Využijte možnost si vše vyzkoušet na vlastní kůži.

 

 

>> Celý článek

Časopis Terezínská iniciativa č. 98 - listopad 2019

12.12.2019

Listopadové číslo časopisu se zabývá připomínce prvních transportů z Prahy do Lodže. Dále zde najdeme zprávu se setkání v Národním muzeu z října tohoto roku, které bylo věnováno tématu Dánských Židů v Terezíně. 90. narozeniny Helgy Hoškové jsou připomenuty společně s její nedávnou výstavou v Jeruzalémské synagoze. Ti, kdo ji znali, vzpomínají na Věru Šlesingerovou, která nás opustila 21. října 2019.

>> Celý článek

archiv aktualit

Budova

Pražská Jáchymova ulice se původně nazývala Joachymova, nejspíš po jednom majiteli zdejšího domu; v průběhu 19. století došlo k počeštění názvu. Za druhé světové války, v letech 1940-1945 byla přejmenována na Regnartovu ulici.
Nynější budova v Jáchymově ulici č.3 vznikla během asanace staré Prahy, respektive Josefova. Asanaci zahájila skupina XXX stržením původní zástavby v Jáchymově ulici. Budoucí škola měla vyrůst na stavební parcele č. 8.
Stavební parcelu, které přiléhala k Maislově synagoze, získala Židovská náboženská obec, která zadala zakázku stavby školní budovy architektovi a majiteli stavební firmy Matěji Blechovi. Stavební povolení bylo Magistrátem hlavního města Prahy uděleno v červnu 1907. Od listopadu 1908 bylo povoleno novostavbu užívat. V nové budově byla umístěna náboženská škola pražské židovské obce a v horním patře byly zřízeny nájemní byty (bydlela tu například rodina Tobiase Jakobovitse, knihovníka židovské obce). V průběhu let se na adrese vystřídaly také další instituce: židovská mateřská škola, židovská poradna pro volbu povolání, židovský pomocný výbor, redakce časopisu pro děti Jaldut a pořádaly se zde kurzy hebrejštiny ve spolupráci se spolkem Tarbuth; v letech 1920-1942 sloužila budova jako sídlo židovské obecné školy. Budova po celou dobu patřila pražské židovské obci, která zde jednotlivé místnosti pronajímala nebo zapůjčovala podle potřeby.
Po uzavření židovské obecné školy v červenci 1942 začalo budovu využívat Ústřední židovské muzeum, které zde mělo svoji administrativu a část skladů. Židovské muzeum v Praze zde pak mělo svoji správní budovu až do roku 2001.

Židovská škola

Po vzniku samostatné Československé republiky roku 1918 a přijetí nové ústavy, která dávala menšinám právo na vlastní menšinové školství, začali také Židé uvažovat o zřízení moderní židovské školy v Praze, a to s českým vyučovacím jazykem. Židovská komunita nebyla jednotná, a také spory o zřízení školy ilustrují boj mezi jejími dvěma nejvýraznějšími skupinami – sionisty a asimilanty.

Asimilantská větev českých i německých Židů považovala specializované židovské školství za zbytečné, nedůležité a nebezpečné a volala po tom, aby děti česky hovořících rodičů chodily do českých škol a děti německy hovořících rodičů do škol německých. Sionisté naopak školu považovali za důležitou, protože se tam děti neodcizí svému židovství, budou mít prostor pro dodržování židovských svátků a kromě standardní výuky se dozvědí i o židovských dějinách a kultuře. Školu podporovali jak česky tak německy mluvící Židé – sionisté.
Přes různé protesty se podařilo soukromou obecnou (odpovídá dnešnímu prvnímu stupni základních škol) židovskou školu v Praze v Jáchymově ulici 3 otevřít, a to začátkem září 1920.

Zřizovatelem školy byla Židovská matice pražská, která provoz školy financovala z členských příspěvků, dobrovolných darů, výtěžků z charitativních akcí, a od poloviny 30. let i z dobrovolného školného, které platili movitější rodiče. Židovská škola nemohla vzniknout jako státní, jelikož zákony o menšinových školách mluvily o menšině z jazykového hlediska, a toto kritérium Židé nesplňovali: hlásili se k národnosti židovské, ale hebrejštinu jako jazyk běžného dorozumívání většinou nepoužívali – obvykle mluvili česky nebo německy, hebrejštinu bylo možné zaslechnout pouze na Podkarpatské Ukrajině, a i tam byla spíše jazykem náboženským (mezi sebou se místní Židé dorozumívali pomocí jidiš).
Pokud rodiče zapsali dítě do židovské školy, účastnili se pak řady společenských akcí, které byly spojeny s fungováním školy: rodičovské večery na začátku a konci školního roku, slavnosti židovských svátků, besídky atp. Při škole a Židovské matici školské působilo také loutkové divadélko a symfonický orchestr. Obdobně bohatý kulturní program měly i samotné děti: pořádaly dětská představení pro sebe i pro rodiče, ve škole se slavily židovské svátky.
Význam školy stoupal hlavně od poloviny 30. let, kdy postupně začal růst počet jejích žáků pod vlivem přílivu uprchlíků nejprve z okolních států, od roku 1938 i z československého pohraničí. Škola přijímala děti uprchlíků, kteří zůstávali nějaký čas v Praze, a pořádala pro ně speciální kurzy češtiny. V roce 1933 vznikla „pobočka“ židovské školy na Praze VII, v dnešní ulici Františka Křížka. V roce 1939 byl pak také otevřen druhý stupeň základního vzdělání pro židovské děti, židovská měšťanská škola. Část tříd byla přesunuta do budovy v dnešní Belgické ulici. V této době přešla škola od svého původního zřizovatele přímo pod správu Židovské obce v Praze.
Škola plnila i další funkce, byla například útočištěm pro mladé lidí, kteří po roce 1939 kvůli zavádění protižidovských zákazů a nařízení nemohli vykonávat své povolání nebo jít studovat; pro ně byly organizovány speciální přeškolovací kurzy, po jejichž absolvování tito lékaři, advokáti a vysokoškolští studenti nastupovali jako učitelé židovských dětí.
Největšího významu pak škola dosáhla od července roku 1940, kdy bylo židovským dětem zakázáno navštěvovat ostatní školy; židovská škola v Jáchymově ulici tak zůstala jediným školským zařízením, které mohly židovské děti v české části Protektorátu Čechy a Morava navštěvovat. V té době byla škola přeplněna, učilo se tzv. na směny: polovina ročníku měla vyučování dopoledne, druhá polovina odpoledne (čas výuky se v průběhu týdne střídal). Od října 1941 do života školy zasahovaly hromadné deportace Židů do Lodže, Terezína a dalších míst „konečného řešení židovské otázky“ - učitelé i žáci byli společně se svými rodinami postupně předvolávání do transportů. Na uvolněná místa přicházeli děti, které se do té doby vyučovaly v tzv. kroužcích nebo domácích školách. Ani je však nečekal jiný osud než spolužáky. V červenci roku 1942 bylo židovským dětem zakázáno jakékoliv vzdělávání a škola byla uzavřena. Většina z pedagogů během holocaustu zahynula, stejně jako velká část jejích žáků.