ČESKY   ENGLISH   DEUTSCH

Vyjádření k nevydání poslance Roznera k trestnímu stíhání za výroky popírající holocaust

13.3.2019

Výrok „neexistující pseudokoncetrák“ je lež a jasné popírání holocaustu, které je výrazem předsudečného a nenávistného chování a jednání vůči příslušníkům židovské a romské komunity. Šíření nenávisti ohrožuje soužití celé společnosti. Takové výroky jsou nepřípustné. Z úst poslance – člena poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, zástupce svých voličů a veřejně působící osoby – je nebezpečnost výroku zvýšena tím, že má mnohem větší dosah a dopad na celou společnost.

>> Celý článek

Výchova k respektu a toleranci. Nechte mě být, jaká jsem - Vzdělávací seminář pro učitele 5. - 7. dubna 2019

27.2.2019

Zajímá vás otázka práv jednotlivce, boje s předsudky či moderní dějiny? Přemýšlíte, jak uchopit obtížná témata ve výuce? Chcete se seznámit s programem Tváří v tvář historii a nám samým - originální metodou výuky moderních dějin, která umožňuje žákům pochopit dějinné události v jejich komplikovanosti a v souvislostech?

>> Celý článek

Časopis Terezínská iniciativa č. 94 - leden 2019

21.2.2019

Lednové číslo časopisu se věnuje tradičnímu vzpomínkové setkání se konalo v Senátu Parlamentu ČR u příležitosti mezinárodního dne památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Svojí činnost v roce 2018 shrnují spolupracující instituce a svůj výzkumný projekt představuje americký historik Benjamin Frommer.

>> Celý článek

75. výročí likvidace tzv. rodinného tábora v Osvětimi - Birkenau, 7.3.2019

11.2.2019

Rádi bychom Vás pozvali na slavnostní setkání u příležitosti Připomenutí 75 let od likvidace tzv. Terezínského rodinného tábora v Osvětimi - Birkenau, které se uskuteční 7. března 2019 od 16:30 v prostorách Gymnázia a Hudební školy hl. města Prahy (Komenského nám. 9, Praha 3).

>> Celý článek

Vernisáž putovní vzdělávací výstavy Nechte mě být, jaká jsem. Životní příběh Anne Frankové.

23.1.2019

28. ledna 2019 v 16:30 u příležitosti připomínky Dne památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti v prostorách Gymnázia a Hudební školy hl. m. Prahy (GMHS) se uskuteční vernisáž putovní vzdělávací výstavy „Nechte mě být, jaká jsem. Životní příběh Anne Frankové“. Výstavu vytvořil Anne Frank House v Amsterodamu, v ČR koordinuje putování výstavy a doprovodné programy Institut Terezínské iniciativy.

>> Celý článek

Pieta - připomínka - paměť

22.1.2019

Město Terezín, Vysoká škola aplikované psychologie v Terezíně, Terezínská půda a Institut Terezínské iniciativy srdečně zvou na přednášky a diskuzi, u příležitosti výročí osvobození Osvětimi, spojené s komentovanou prohlídkou židovského ghetta: „PIETA – PŘIPOMÍNKA – PAMĚŤ“ pořádané k významnému životnímu jubileu Tomana BRODA v neděli 27. ledna 2019 (od 10:00 hodin), Vysoká škola aplikované psychologie, Akademická 409, Terezín.

>> Celý článek

Časopis Terezínská iniciativa č. 93 - listopad 2018

3.12.2018

Poslední číslo tohoto roku se vrací k Bubnování pro Bubny a připomínce prvních transportů z Prahy 16. října 1941. Číslo je věnované nedávno zesnulé Anně Lorenzové, která byla dlouholetou členkou redakční rady časopisu. Své místo tu našly i dva texty vztahující se k historii – o portrétech Davida Friedmanna či činnosti Marie Schmolkové.

>> Celý článek

archiv aktualit

Rozšíření nucených prací

Nucená práce byla od počátku zásadní součástí života vězňů v koncentračních táborech. Ve fázi zakládání koncentračních táborů po převzetí moci Hitlerem plnila nucená práce zejména funkci trestu, výchovy a teroru. Od roku 1937 se přidaly ekonomické aspekty a vězni koncentračních táborů byli zpočátku nasazováni do podniků patřících SS.

V období vlády nacionálních socialistů bylo území České republiky považováno z velké části za bezpečné před leteckými útoky. Tato skutečnost vedla k tomu, že koncentrační tábory OsvětimFlossenbürg (východní Bavorsko) a Groß-Rosen (Dolní Slezsko) vybudovaly na anektovaném a v roce 1938 k Německé říši připojeném území Sudetské župy a v Protektorátu Čechy a Morava především v závěrečné fázi 2. světové války rozsáhlý systém pobočných táborů zaměřených na zbrojní výrobu. Pobočné koncentrační tábory vznikaly zpočátku jako zbrojní podniky, které se usídlovaly v bezprostřední blízkosti hlavních táborů. Dalším účelem využití vězňů byla do přelomu let 1941/1942 stavební komanda. První pobočný koncentrační tábor na území České republiky byl otevřen v srpnu 1942 k vybudování pramenní jímky minerální vody patřící společnosti Sudetenquell GmbH vlastněné SS v západočeském Krondorf-Sauerbrunn (Korunní).

 

Pobočné tábory koncentračního tábora Flossenbürg

flossenbuerger_aussenlager

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V roce 1942 vylepšila SS základní organizační podmínky pro pracovní nasazení vězňů koncentračních táborů centralizací úkolů v nově založeném Hlavním hospodářském a správním úřadě (SS-WVHA, Wirtschafts- und Verwaltungshauptamt). Pro nasazení vězňů v soukromé výrobě byl stanoven princip vypůjčování. Podniky mohly svou potřebu vězňů nahlásit SS-WVHA a v případě kladného rozhodnutí, byl příslušný koncentrační tábor pověřen zřízením pobočného tábora a organizací ostrahy. V jiných případech byli vězni nabízeni firmám státními úřady. Firmy platily SS poplatek podle pohlaví a kvalifikace vězňů a staraly se o ubytování a stravu vězňů a jejich strážných.

Po polovině roku 1944 byla během několika měsíců síť pobočných koncentračních táborů na celém území obsazeném Německou říší razantně rozšířena. Jestliže v dubnu 1944 existovalo 20 kmenových táborů se 130 pobočnými tábory pro státní i soukromé hospodářství, zvýšil se do konce války počet pobočných táborů na přibližně 1000. 90 procent asi 40 táborů, které existovaly na území České republiky, vzniklo v posledním roce války. Opíraly se přitom z části o již existující táborové struktury, jako např. tábory organizace Schmelt (židovský tábor nucených prací) v Krkonoších, které byly z části převzaty koncentračním táborem Groß-Rosen. Většina pobočných koncentračních táborů na území České republiky zřízených v roce 1944 byla ženskými tábory.

Vedle firem ze Staré říše, jako např. AEG, Auto-Union, Dynamit Nobel, Siemens nebo Telefunken a jejich dceřinných podniků, které přeložily svou výrobu do Sudetské župy a do Protektorátu Čechy a Morava, usilovaly o zbrojní zakázky a o přidělení statutu pobočného koncentračního tábora i místní firmy. Zejména severočeské textilní podniky, které již měly zkušenosti při nasazování židovských nucených pracovnic, nasazovaly vězně koncentračního tábora v Groß-Rosen ve velkém stylu. SS zaměstnávala ve svých vlastních firmách, např. továrně na výrobu porcelánu Bohemia v Nové Roli nebo v severočeské Freudenthaler Getränke GmbH rovněž vězně z koncentračních táborů Flossenbürg nebo Osvětim.

Většina pobočných koncentračních táborů vznikla v Sudetské župě. V Protektorátu Čechy a Morava byly kvůli pochybnostem Karla Hermanna Franka, státního ministra pro Čechy a Moravu, nasazovány zahraniční pracovní síly a vězňové z koncentračních táborů jen velmi málo. Přesto SS dosáhla na území Protektorátu od konce roku 1943 zřízení čtyř menších koncentračních táborů zaměřených na stavební práce. Dva z nich byly zřízeny pro výstavbu výcvikového prostoru SS Benešov (SS-Truppenübungsplatz Beneschau) v Hradištku a Vrchotových Janovicích, další dva pak v Panenských Břežanech a Brně.

 

Pobočné tábory koncentračního tábora Groß-Rosen

gross_rosen_aussenlager

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mapa: Museum Groß-Rosen

 

4. Bernsdorf (Bernartice) 54. Mährisch Weißwasser (Bilá Voda)
14. Brünnlitz (Brněnec) 57. Morchenstern (Smržovka)
23. Gablonz (Jablonec nad Nisou) 62. Ober Altstadt (Hořejší Staré Město)
24. Gabersdorf (Libeč) 63. Ober Hohenelbe (Hořejší Vrchlabí)
33. Grulich (Králíky) 64. Parschnitz (Poříčí)
37. Halbstadt (Meziměstí) 68. Reichenau (Rychnov u Jablonce nad Nisou)
45. Kratzau I (Chrastava) 72. Schatzler (Žacléř)
46. Kratzau II (Chrastava) 75. Sankt Georgenthal (Jiřetín)

 

Cíl projektu

Celkem 21 pobočných táborů koncentračního tábora Flossenbürg, 18 pobočných táborů Groß-Rosen a tři pobočné tábory Osvětimi existujících na území České republiky, o nichž v současnosti víme, je dnes zcela zapomenuto. V rámci projektu usilujeme spojit v jednom výzkumném záměru zcela rozličná místa nucených prací souvisejících s koncentračními tábory. 15-členné komando, sestávající ze svědků Jehovových, které bylo nasazeno v soukromé domácnosti vdovy po Reinhardu Heydrichovi v Panenských Břežanech, dostávalo dostatek jídla a v plném počtu válku přežilo, může být jen sotva srovnáváno s dřinou vězňů tábora v Litoměřicích, kde v rámci přeložení výrobních zařízení Auto-Union a Osramu do podzemí zahynuly kvůli nedostatku stravy, katastrofálním hygienickým poměrům, nemocím, pracovním úrazům a násilnickým excesům ze strany strážných tisíce vězňů.

Vedle zásadních otázek týkajících se jednotlivých pobočných koncentračních táborů, které v mnoha případech dosud nebyly vyjasněny, je cílem také blíže určit roli hospodářství a státních úřadů při výstavbě a provozu různých koncentračních táborů. Zvláštní pozornost bude věnována podmínkám věznění i práce v pobočných koncentračních táborech, ale také jiným nuceným pracovníkům, kteří byli často nasazováni paralelně s vězni táborů na stejných místech.

 

Další informace o projektu Nucená práce najdete zde.