ČESKY   ENGLISH   DEUTSCH

Veřejné čtení jmen obětí holocaustu - letos poprvé virtuálně, 21. dubna 2020

23.3.2020

Tématem 15. ročníku akce  Veřejné čtení jmen obětí holocaustu - Jom ha šoa je identita - našich měst a obcí, komunit i nás samých, vše co ji tvoří a ovlivňuje.

Protože naši současnou identitu ovlivňuje dosud nepoznaná situace a změny s ní související, museli jsme  z důvodu všech opatření souvisejících s epidemií COVID-19 (koronavirus) přistoupit k tomu, že letošní Veřejné čtení jmen obětí holocaustu - Jom ha-šoa 2020, neproběhne v reálném veřejném prostoru na náměstích ve 28 městech, která se k letošnímu ročníku připojila.

Datum zůstává. 21. dubna 2020 bude všem zájemcům zpřístupněna internetová stránka, na kterou se formou videokonference bude moci připojit každý, kdo bude chtít jména obětí přečíst on-line v reálném čase, a to v časovém rozmezí od 14.00 do 17.00. Abychom byli schopni zajistit plynulost čtení, je potřeba se předem registrovat na e-mailu jomhasoa@terezinstudies.cz. Každý přihlášený obdrží podrobné instrukce, jak postupovat.

>> Celý článek

Uzavření kanceláře

16.3.2020

Od pondělního rána je vedle knihovny uzavřena i naše kancelář. V případě potřeby nás můžete kontaktovat prostřednictvím e-mailu.
Přejeme všem pevné zdraví a hodně sil.

>> Celý článek

Uzavření knihovny

13.3.2020

Knihovna Institutu Terezínské iniciativy je ode dneška, tedy od 13.3. až do odvolání uzavřena. Jedná se o mimořádné opatření proti šíření koronaviru, a to na základě rozhodnutí Vlády ČR a vyhlášení nouzového stavu. Všechny výpůjčky jsou automaticky prodlouženy.

>> Celý článek

Časopis Terezínská iniciativa č. 99 - leden 2020

24.2.2020

První číslo nového ročníku přináší zprávy o činnosti Památníku Terezín, Židovského muzea v Praze a v Institutu Terezínské iniciativy v roce 2019. Na dalších stranách jsou zveřejněny projevy ze vzpomínkového setkání v Senátu, kde bylo připomenuto 75. výročí osvobození Osvětimi. Dále v čísle najdeme zprávy o tom, co se událo na přelomu roku.

>> Celý článek

Výchova k respektu a toleranci. Anne Franková: Nechte mě být, jaká jsem; 3. až 5. dubna 2020, Praha

17.2.2020

Znáte metodu Tváří v tvář historii a sobě samým (Facing history and ourselves)? Chcete se dozvědět, jak funguje a jaké jsou její výhody? Chcete získat novou inspiraci na práci ve svých hodinách? Využijte možnost si vše vyzkoušet na vlastní kůži.

 

 

>> Celý článek

Časopis Terezínská iniciativa č. 98 - listopad 2019

12.12.2019

Listopadové číslo časopisu se zabývá připomínce prvních transportů z Prahy do Lodže. Dále zde najdeme zprávu se setkání v Národním muzeu z října tohoto roku, které bylo věnováno tématu Dánských Židů v Terezíně. 90. narozeniny Helgy Hoškové jsou připomenuty společně s její nedávnou výstavou v Jeruzalémské synagoze. Ti, kdo ji znali, vzpomínají na Věru Šlesingerovou, která nás opustila 21. října 2019.

>> Celý článek

archiv aktualit

Rozšíření nucených prací

Nucená práce byla od počátku zásadní součástí života vězňů v koncentračních táborech. Ve fázi zakládání koncentračních táborů po převzetí moci Hitlerem plnila nucená práce zejména funkci trestu, výchovy a teroru. Od roku 1937 se přidaly ekonomické aspekty a vězni koncentračních táborů byli zpočátku nasazováni do podniků patřících SS.

V období vlády nacionálních socialistů bylo území České republiky považováno z velké části za bezpečné před leteckými útoky. Tato skutečnost vedla k tomu, že koncentrační tábory OsvětimFlossenbürg (východní Bavorsko) a Groß-Rosen (Dolní Slezsko) vybudovaly na anektovaném a v roce 1938 k Německé říši připojeném území Sudetské župy a v Protektorátu Čechy a Morava především v závěrečné fázi 2. světové války rozsáhlý systém pobočných táborů zaměřených na zbrojní výrobu. Pobočné koncentrační tábory vznikaly zpočátku jako zbrojní podniky, které se usídlovaly v bezprostřední blízkosti hlavních táborů. Dalším účelem využití vězňů byla do přelomu let 1941/1942 stavební komanda. První pobočný koncentrační tábor na území České republiky byl otevřen v srpnu 1942 k vybudování pramenní jímky minerální vody patřící společnosti Sudetenquell GmbH vlastněné SS v západočeském Krondorf-Sauerbrunn (Korunní).

 

Pobočné tábory koncentračního tábora Flossenbürg

flossenbuerger_aussenlager

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V roce 1942 vylepšila SS základní organizační podmínky pro pracovní nasazení vězňů koncentračních táborů centralizací úkolů v nově založeném Hlavním hospodářském a správním úřadě (SS-WVHA, Wirtschafts- und Verwaltungshauptamt). Pro nasazení vězňů v soukromé výrobě byl stanoven princip vypůjčování. Podniky mohly svou potřebu vězňů nahlásit SS-WVHA a v případě kladného rozhodnutí, byl příslušný koncentrační tábor pověřen zřízením pobočného tábora a organizací ostrahy. V jiných případech byli vězni nabízeni firmám státními úřady. Firmy platily SS poplatek podle pohlaví a kvalifikace vězňů a staraly se o ubytování a stravu vězňů a jejich strážných.

Po polovině roku 1944 byla během několika měsíců síť pobočných koncentračních táborů na celém území obsazeném Německou říší razantně rozšířena. Jestliže v dubnu 1944 existovalo 20 kmenových táborů se 130 pobočnými tábory pro státní i soukromé hospodářství, zvýšil se do konce války počet pobočných táborů na přibližně 1000. 90 procent asi 40 táborů, které existovaly na území České republiky, vzniklo v posledním roce války. Opíraly se přitom z části o již existující táborové struktury, jako např. tábory organizace Schmelt (židovský tábor nucených prací) v Krkonoších, které byly z části převzaty koncentračním táborem Groß-Rosen. Většina pobočných koncentračních táborů na území České republiky zřízených v roce 1944 byla ženskými tábory.

Vedle firem ze Staré říše, jako např. AEG, Auto-Union, Dynamit Nobel, Siemens nebo Telefunken a jejich dceřinných podniků, které přeložily svou výrobu do Sudetské župy a do Protektorátu Čechy a Morava, usilovaly o zbrojní zakázky a o přidělení statutu pobočného koncentračního tábora i místní firmy. Zejména severočeské textilní podniky, které již měly zkušenosti při nasazování židovských nucených pracovnic, nasazovaly vězně koncentračního tábora v Groß-Rosen ve velkém stylu. SS zaměstnávala ve svých vlastních firmách, např. továrně na výrobu porcelánu Bohemia v Nové Roli nebo v severočeské Freudenthaler Getränke GmbH rovněž vězně z koncentračních táborů Flossenbürg nebo Osvětim.

Většina pobočných koncentračních táborů vznikla v Sudetské župě. V Protektorátu Čechy a Morava byly kvůli pochybnostem Karla Hermanna Franka, státního ministra pro Čechy a Moravu, nasazovány zahraniční pracovní síly a vězňové z koncentračních táborů jen velmi málo. Přesto SS dosáhla na území Protektorátu od konce roku 1943 zřízení čtyř menších koncentračních táborů zaměřených na stavební práce. Dva z nich byly zřízeny pro výstavbu výcvikového prostoru SS Benešov (SS-Truppenübungsplatz Beneschau) v Hradištku a Vrchotových Janovicích, další dva pak v Panenských Břežanech a Brně.

 

Pobočné tábory koncentračního tábora Groß-Rosen

gross_rosen_aussenlager

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mapa: Museum Groß-Rosen

 

4. Bernsdorf (Bernartice) 54. Mährisch Weißwasser (Bilá Voda)
14. Brünnlitz (Brněnec) 57. Morchenstern (Smržovka)
23. Gablonz (Jablonec nad Nisou) 62. Ober Altstadt (Hořejší Staré Město)
24. Gabersdorf (Libeč) 63. Ober Hohenelbe (Hořejší Vrchlabí)
33. Grulich (Králíky) 64. Parschnitz (Poříčí)
37. Halbstadt (Meziměstí) 68. Reichenau (Rychnov u Jablonce nad Nisou)
45. Kratzau I (Chrastava) 72. Schatzler (Žacléř)
46. Kratzau II (Chrastava) 75. Sankt Georgenthal (Jiřetín)

 

Cíl projektu

Celkem 21 pobočných táborů koncentračního tábora Flossenbürg, 18 pobočných táborů Groß-Rosen a tři pobočné tábory Osvětimi existujících na území České republiky, o nichž v současnosti víme, je dnes zcela zapomenuto. V rámci projektu usilujeme spojit v jednom výzkumném záměru zcela rozličná místa nucených prací souvisejících s koncentračními tábory. 15-členné komando, sestávající ze svědků Jehovových, které bylo nasazeno v soukromé domácnosti vdovy po Reinhardu Heydrichovi v Panenských Břežanech, dostávalo dostatek jídla a v plném počtu válku přežilo, může být jen sotva srovnáváno s dřinou vězňů tábora v Litoměřicích, kde v rámci přeložení výrobních zařízení Auto-Union a Osramu do podzemí zahynuly kvůli nedostatku stravy, katastrofálním hygienickým poměrům, nemocím, pracovním úrazům a násilnickým excesům ze strany strážných tisíce vězňů.

Vedle zásadních otázek týkajících se jednotlivých pobočných koncentračních táborů, které v mnoha případech dosud nebyly vyjasněny, je cílem také blíže určit roli hospodářství a státních úřadů při výstavbě a provozu různých koncentračních táborů. Zvláštní pozornost bude věnována podmínkám věznění i práce v pobočných koncentračních táborech, ale také jiným nuceným pracovníkům, kteří byli často nasazováni paralelně s vězni táborů na stejných místech.

 

Další informace o projektu Nucená práce najdete zde.