ČESKY   ENGLISH   DEUTSCH

„Jinak bychom tady nebyli.“ Příběh rodiny Dychovy z obce Hrušky

21.1.2021

Josef a Estera Dychovi byli v květnu 1943 i se svými osmi dětmi deportováni do tzv. cikánského rodinného tábora v Auschwitz-Birkenau. Jediný z rodiny, kdo se vyhnul deportaci a přežil válku, byl nemanželský syn Damián. Důležitou roli při jeho záchraně sehráli tehdejší starosta obce Hrušky a jeho předchůdce, u nějž byl Damián zaměstnán.

Osud rodiny Dychovy z jihomoravské obce Hrušky nám 27. ledna 2021 představí historik Michal Schuster. On-line přednáška začíná v 16.30, pro přístup do místnosti na Zoom se registrujte zde.

 

>> Celý článek

Nechte mě být, jaká jsem. Životní příběh Anne Frankové; 12.-13. března 2021 (pátek-sobota), Benešov

19.1.2021

Na základě dlouholetých zkušeností s metodou Tváří v tvář historii otevíráme novou sérii vzdělávacích seminářů. První z nich proběhne v pátek a v sobotu 12. a 13. března 2021 v středočeském Benešově. Ústředním tématem tohoto dvoudenního semináře bude příběh Anny Frankové, její rodiny, zachránců a odkazu pro současnost.

 

Přihlaste se na seminář pomocí tohoto odkazu a pojeďte s námi do Benešova.

>> Celý článek

Nabídka spolupráce: grafik / grafička

5.1.2021

Pro vzdělávací projekt Tváří v tvář historii i současnosti. Využití historie v občanském vzdělávání podpořeném v programu Active Citizens Fund hledáme grafičku/grafika.
 

>> Celý článek

Časopis Terezínská iniciativa č. 102 - listopad 2020

2.12.2020

Na titulní straně listopadového čísla nalezne čtenář unikátní fotografii židovského transportu, uvnitř reportáž z připomínky zahájení transportů, reportáž z trochu jiné Terezínské tryzny a několik studentských prací ze soutěže Památníku Terezín. Dostali jsme také smutné zprávy o úmrtí J. Krause a E. Bezdíčkové. Zveřejňujeme anonci nového filmu Zpráva (o slavném útěku A. Wetzlera a R. Vrby z pekla Osvětimi), který přijde do českých kin v lednu příštího roku.

>> Celý článek

Seminář Holocaust a my. Proč je důležité uchovat vzpomínky Židů a Romů pro další generace, Brémy, 23. až 25. ledna 2021

9.11.2020

Institut Terezínské iniciativy a Centropa připravili třídenní mezinárodní seminář pro pedagogy z České republiky, Slovenska a Německa s názvem Holocaust a my. Proč je důležité uchovat vzpomínky Židů a Romů pro další generace.

Seminář se koná u příležitosti Mezinárodního dne památky obětí holocaustu v termínu 23. až 25. ledna 2021 v Brémách v Německu.

 

Přihlášku vyplňte do 30. 11. 2020 na http://bit.ly/bremen2021_CZ.

 

V případě nepříznivé epidemiologické situace se seminář uskuteční ve stejném termínu v online podobě.

>> Celý článek

Uzavření kanceláře a knihovny Institutu Terezínské iniciativy

15.10.2020

Z důvodu zhoršené epidemiologické situace a s ohledem na platná vládní nařízení je Knihovna Institutu Terezínské iniciativy a také naše kancelář až do odvolání uzavřena. Kdybyste něco potřebovali, kontaktujte nás prostřednictvím e-mailů, buď přímo na osobní adresy nebo přes institute@terezinstudies.cz. Děkujeme za pochopení a přejeme všem pevné zdraví. Opatrujte se.

>> Celý článek

Spolkový kříž za zásluhy pro přeživšího holocaustu Tomana Broda

6.10.2020

Na Německém velvyslanectví v Praze byl dne 5. října předán Záslužný kříž se stuhou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo historikovi a přeživšímu holocaustu Tomanu Brodovi. Vysoké vyznamenání mu propůjčil spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier za zásluhy o česko-německé usmíření.

 

Je nám ctí, že můžeme pana Tomana Broda zvát na besedy v rámci našich seminářů jak pro pedagogy, tak pro žáky. Děkujeme Německému velvyslanectví v Praze za pozvání při této příležitosti.

>> Celý článek

archiv aktualit

Vyjádření ke Stanovisku volného seskupení Dikhas k formě uctění památky obětí romského holocaustu

Reakce Terezy Štěpkové na text Stanoviska volného seskupení Dikhas k formě uctění památky obětí romského holocaustu, zaslaného panem Františkem Lackem do redakce Obecních novin, Terezínské iniciativy a který je publikovaný na internetových stránkách časopisu Přítomnost.

 

Pod textem vyjádření najdete ohlasy a reakce, které jsme od Vás obdrželi emailem nebo skrze Facebook. Všem velice děkujeme!

 

Přesto, že vím, že jde o vyřizování si osobních účtů se mnou, a přesto, že takový přístup nepokládám za korektní, rozhodla jsem se k tomu vyjádřit a podnítit diskusi nad tématem, které se kolem akce Veřejné čtení jmen obětí holocaustu – Jom ha-šoa v poslední době objevuje i z jiných stran. A to hlavně proto, že se to netýká jen mě, ale mnoha lidí, kteří do akce vložili svou energii, práci i osobní účast a paměť svých rodin.


„Čtení“, jak mnoho lidí akci zkráceně říká, pořádáme od roku 2006. Nápad na zařazení také jmen romských obětí vznikl v roce 2010 z diskuse tehdejších spolupořadatelů České unie židovské mládeže a Nadačního fondu obětem holocaustu s reprezentanty romské komunity. Pro jména jednotlivých lidí bylo osloveno Muzeum romské kultury, které i v dalších letech seznamy připravovalo. Cílem nás všech po celou dobu bylo přispět k uznání skutečnosti rasového pronásledování Romů během druhé světové války a přijetí genocidy Romů za součást dějin holocaustu – nacistického rasového pronásledování nevinných lidí.

Během těchto deseti let jsme nezaznamenali negativní reakci na zařazení jmen romských obětí, naopak. Vím, že pro mnoho lidí z židovské i romské komunity je to důležitý rozměr této akce.


Je škoda, že nám o romských tradicích týkajících se vzpomínání na zemřelé František Lacko neřekl během téměř tří let svého pracovního působení v Institutu Terezínské iniciativy. Nevím, za jakou část Romů nyní hovoří a koho reprezentuje, ale má pravdu – romské tradice dobře neznám, nežiji je. Mě doma učili, že nesmím druhým ubližovat a mám pomáhat slabším. O to se snažím a budu snažit i nadále.


A ač jsem v uplynulých měsících o tom hodně přemýšlela, nepřišla jsem na argument, který by mě přesvědčil, že připomínat jména lidí, kteří byli neprávem a naprosto barbarsky zavražděni, je nevhodné a neuctivé. Zazněl také názor, že by se měla židovská a romská jména číst zvlášť, odděleně. Jsem stále přesvědčena, že rozdělovat znamená oslabovat a že smyslem lidské sounáležitosti a solidarity je se spojovat, vzájemně se podporovat a spolupracovat.


Budu ale velice ráda, když současná výměna názorů k Veřejnému čtení jmen obětí holocaustu - Jom ha-šoa vyvolá širší otevřenou diskusi. A když v ní zazní názor Vás, čtenářů Obecních novin i dalších. Celý text se svolením redakce Obecních novin zveřejňujeme také na internetových stránkách Institutu Terezínské iniciativy a na Facebooku, kde se mohou vyjádřit i další zájemci. Případně můžete své názory a podněty adresovat přímo na emailovou adresu: tereza.stepkova@terezinstudies.cz .


Tereza Štěpková, ředitelka Institutu Terezínské iniciativy
21. 9. 2020

 

OHLASY A REAKCE:

 

Se souhlasem paní ředitelky Muzea romské kultury, paní PhDr. Jany Horváthové přidávám její oficiální vyjádření pro Obecní noviny Židovské obce v Praze:
"K iniciativě pana Lacka ohledně nesouhlasu se čtením romských jmen na akci Jom-ha-šoa se muzeum nepřipojuje."

 

Osobně se také romskému a židovskému holocaustu věnuji. Nikdo mi k tomu nedal mandát, kromě podpory několika romských organizací v kraji. Pan Lacko a jeho skupina tří osob Dikhas se této neblahé historie ujali. Těší mě to, že se lidé o toto téma začali zajímat a už vůbec u samotných Romů mě to těší. Bohužel pan Lacko vůbec nechápe, oč tu jde a snaží se oběti holocaustu oddělovat. Všichni zemřeli stejným způsobem. Pak toto vůbec nechápu. Jsem rad a také, když mi to pracovní podmínky dovolí, jdu a ta jmena čtu veřejně také. Díky za projekt Jom-ha-šoa. Všechny oběti si zaslouží stejnou úctu a nelze Židy, Romy a Sinty separovat. Porad to jsou národy, které jsou po staletí nenáviděnými, a to je spojuje. Díky za práci Terezínskému institutu.
Jan Cverčko, 2. 10. 2020

  

Nevidím důvod, proč by měl romský a židovský Holokaust byt rozdělován. Můj praděda, kulturně jednoznačně Rom a poslán do koncentráku jako Rom, byl geneticky napůl Žid, a nebyl jediný. Každopádně nikdy jsem od žádného romského přeživšího nebo jeho potomků neslyšela, ze by čtetí jmen bylo neuctivé. Toto tvrzení nechápu vůbec.
Petra Gelbart, kurátorka hudební sekce projektu RomAchive, Berlín
 

 

Čtení jmen Rómů na Jom ha-šoa
Mnoho mých příbuzných bylo zavražděno, protože byli Židé v koncentračních táborech. V Rafael institutu se věnujeme transgeneračnímu přenosu tohoto traumatu.
Následky masového vraždění jsou nedozírné a přenášejí se na další generace. Já u sebe vnímám tento přenos hlavně v tom, že jsem velmi ostražitá na jakýkoliv fanatismus, který byl a je základem pro minulé, současné i budoucí vraždění. A to Židů, Rómů, prostě lidí.
Letos na jaře jsem se po telefonu ptala Eriky Bezdíčkové (přeživší z Brna, která bohužel asi před měsícem zemřela) jak ona vnímá koronavirus. Ona mi nejdříve řekla, že se to samozřejmě nedá se šoa srovnávat. Pak mi řekla, že je zajímavé, jak si jsou najednou všichni lidé rovni ve svém ohrožení tímto virem. A nezáleží na tom, jestli jsou Židé, nebo někdo jiný.
Jako prevenci proti jakémukoliv dalšímu fanatismu považuji za velmi dobré, že se na den Jom ha-šoa čtou jména i romských obětí. Je to symbolika toho, že jsme všichni lidé.

Věra Roubalová Kostlánová, 10. 11. 2020

 


Já bych k tomu jen chtěl říct, že jestli máme něco společného s Židy, je to holocaust. Bez ohledu na to, co říká Okamura nebo Zeman. A že nebýt akcí, jako je tahle, tak se veřejnost nedozví, jak moc se holocaust týkal i nás, Romů. Takže za mě: Nikdy mě neuráželo čtení jmen obětí holocaustu a díky Institutu Terezínské iniciativy za to, že neustále dalším generacím připomíná, že nás společně potkalo to největší svinstvo v novodobé historii lidstva. A jestli někdo chce, aby se jména četla zvlášť, tak to zavání rasismem. Já Židy miluju. Potkávám je celý život a vždycky si tak nějak lidsky sedneme. A to hlavně proto, že máme (mimo jiné) společnou genetickou vzpomínku na to nacistické svinstvo.
Partik Banga, novinář, 6. 10. 2020
 

Dle mého přesvědčení a názoru, nám, kteří nyní žijeme, nedává nikdo a nic mandát k rozlišování obětí zvrhlé ideologie. Myslím si, že je naší povinností uctívat památku všech mučených, utiskovaných a zavražděných, soustavně přispívat k paměti těchto lidí všech etnik a víry.
Žabomyší spory pouze podněcují popírače, malost a zášť by tak mohla zvítězit nad ušlechtilostí a velkorysostí. Děkuji z celého srdce všem, kteří bez rozdílu vzpomínají obětí a cíleně šíří toleranci, brojí proti rasismu a vychovávají další generace ke vzájemnému respektu.
Jana Kosáková
 


Oddělování nás oslabuje

Stanovisko volného seskupení Dikhas k formě uctění památky obětí romského holocaustu, publikované v Obecních novinách 10/2020, mě opravdu překvapilo. Text podepsaný Františkem Lackem a Libuší Martínkovou je v rozporu s názory řady osobností romské komunity a především Muzea romské kultury, které od začátku spolupracovalo na podkladech pro „čtení“ romských jmen v rámci Jom ha-Šoa.
Způsoby uctívání památky zemřelých mohou být samozřejmě různé, a pokud čtení romských jmen při Jom ha-šoa vyvolává kontroverze, je třeba vést seriózní diskusi. Jenže tu je také řada otázek: Proč byla polemika rozpoutána právě teď, když se romská jména čtou již deset let? Koho vlastně reprezentují autoři stanoviska, když dosud romská komunita projevovala souhlasné názory? Čím to, že stanovisko Dikhas vyšlo zároveň ve třech časopisech (ON, Přítomnost, TI), nejde vlastně o cílenou kampaň? A kdo tuto kampaň vede?
Z obecnějšího hlediska jde také o spor kolem termínu holocaust. Týká se jen Židů nebo také dalších obětí fašistického režimu? Ani historici neodpovídají na tuto otázku jednotně. Jsem ovšem jenom laik a zdá se mi zbytečné vést spor okolo tohoto termínu. Je zřejmé, že každá skupina obětí je do značné míry specifická, z humánního hlediska je ale jasné, že vraždění Židů mělo za 2. světové války stejné příčiny, jako tomu bylo u Romů a dalších skupin, které nacisté považovali za méněcenné.
Obzvlášť dneska, kdy je rasismus opět na vzestupu, by se naše společnost měla chovat velkoryse a odpovědně. Neutápět se v malicherných sporech, které nás jen oslabí, nesnažit se různé skupiny od sebe oddělovat, když naše cíle jsou společné.
Zoja Franklová, členka Terezínské iniciativy

  

O tom, že by vyslovování jmen zemřelých bylo nedůstojným aktem a aktem v rozporu s romskou kulturou, slyším poprvé. Je možné, že se prostě mýlím, nesem Rom, ale Romové se čtení jmen pravidelně účastní, někteří je dokonce čtou, a necítil jsem ani z nich žádnou negativní emoci. Nedává to pro mě smysl ani proto, že kdyby se tedy nemělo se jmény operovat, proč by pak byly na náhrobcích romských zemřelých psaná jejich jména, někdy i vyveden jejich portrét, který je zpřítomňuje? Lidé, které znám, o svých zemřelých blízkých běžně veřejně mluví, jejich jména vyslovují, připomínku jejich památky vnímají jako důležitou (s opakem jsem se zatím nesetkal).
Oběti holokaustu se připomínají mnoho let, toto je jen jiná forma. Do té doby, než se jména i těchto oběti přiřadilo k těm čteným, se o jednotlivých zemřelých mluvilo na různých vzpomínkových setkáních apod. To taky nevadilo. Já tomu prostě nerozumím.
Chápu, že to třeba některým Romům může vadit - ono také záleží, kdo jim to jak podá, a co pak na základě toho sdělení říkají (zda mají možnost udělat si objektivní názor a nejsou už způsobem položení otázky někam směřováni) - ale nevydával bych to asi za nějakou širší představu sdílenou Romy (což ten text i říká, přesto mi přijde, že se nakonec do té role mluvení za všechny Romy pasuje).
Neodpustím si jednu poznámku - dlouhá léta se lamentovalo, že se připomínají jen židovské oběti a na romský holokaust si nikdo nevzpomene, nikdo o něm neví. Tak se tedy na něj vzpomene (v rámci nějaké celostní události, ne jen segregované romské akce) a je to taky špatně. Konstruktivní diskuse je podle mě důležitá i na podobná témata, ale já tohle moc nevnímám jako konstruktivní. Protože se to podle mě nezakládá na nějakém jasně daném argumentu (autoři sami vyzývají MRK, aby se k tomu vyjádřilo, jak to v té kultuře tedy je). Protože ani nevíme, kolika Romům to tedy vadí - tedy s kolika lidmi iniciátoři mluvili a za koho tedy nakonec mluví. A to říkám jako člověk, který má autora dopisu rád.
Lukáš Houdek , romista, projekt HateFree Culture
 



ODKAZ: Stanovisko volného seskupení Dikhas k formě uctění památky obětí romského holocaustu, pritomnost.cz

 

2.10.2020