Reakce Terezy Štěpkové na text Stanoviska volného seskupení Dikhas k formě uctění památky obětí romského holocaustu, zaslaného panem Františkem Lackem do redakce Obecních novin, Terezínské iniciativy a který je publikovaný na internetových stránkách časopisu Přítomnost.
Pod textem vyjádření najdete ohlasy a reakce, které jsme od Vás obdrželi emailem nebo skrze Facebook. Všem velice děkujeme!
Přesto, že vím, že jde o vyřizování si osobních účtů se mnou, a přesto, že takový přístup nepokládám za korektní, rozhodla jsem se k tomu vyjádřit a podnítit diskusi nad tématem, které se kolem akce Veřejné čtení jmen obětí holocaustu – Jom ha-šoa v poslední době objevuje i z jiných stran. A to hlavně proto, že se to netýká jen mě, ale mnoha lidí, kteří do akce vložili svou energii, práci i osobní účast a paměť svých rodin.
„Čtení“, jak mnoho lidí akci zkráceně říká, pořádáme od roku 2006. Nápad na zařazení také
jmen romských obětí vznikl v roce 2010 z diskuse tehdejších spolupořadatelů České unie
židovské mládeže a Nadačního fondu obětem holocaustu s reprezentanty romské komunity. Pro
jména jednotlivých lidí bylo osloveno Muzeum romské kultury, které i v dalších letech seznamy
připravovalo. Cílem nás všech po celou dobu bylo přispět k uznání skutečnosti rasového
pronásledování Romů během druhé světové války a přijetí genocidy Romů za součást dějin holocaustu –
nacistického rasového pronásledování nevinných lidí.
Během těchto deseti let jsme nezaznamenali negativní reakci na zařazení jmen romských obětí,
naopak. Vím, že pro mnoho lidí z židovské i romské komunity je to důležitý rozměr této
akce.
Je škoda, že nám o romských tradicích týkajících se vzpomínání na zemřelé František Lacko
neřekl během téměř tří let svého pracovního působení v Institutu Terezínské iniciativy. Nevím,
za jakou část Romů nyní hovoří a koho reprezentuje, ale má pravdu – romské tradice dobře neznám,
nežiji je. Mě doma učili, že nesmím druhým ubližovat a mám pomáhat slabším. O to se snažím a budu
snažit i nadále.
A ač jsem v uplynulých měsících o tom hodně přemýšlela, nepřišla jsem na argument, který
by mě přesvědčil, že připomínat jména lidí, kteří byli neprávem a naprosto barbarsky zavražděni, je
nevhodné a neuctivé. Zazněl také názor, že by se měla židovská a romská jména číst zvlášť,
odděleně. Jsem stále přesvědčena, že rozdělovat znamená oslabovat a že smyslem lidské
sounáležitosti a solidarity je se spojovat, vzájemně se podporovat a spolupracovat.
Budu ale velice ráda, když současná výměna názorů k Veřejnému čtení jmen obětí
holocaustu - Jom ha-šoa vyvolá širší otevřenou diskusi. A když v ní zazní názor Vás, čtenářů
Obecních novin i dalších. Celý text se svolením redakce Obecních novin zveřejňujeme také na
internetových stránkách Institutu Terezínské iniciativy a na Facebooku, kde se mohou vyjádřit i
další zájemci. Případně můžete své názory a podněty adresovat přímo na emailovou adresu:
tereza.stepkova@terezinstudies.cz .
Tereza Štěpková, ředitelka Institutu Terezínské iniciativy
21. 9. 2020
OHLASY A REAKCE:
Se souhlasem paní ředitelky Muzea romské kultury, paní
PhDr. Jany Horváthové přidávám její oficiální vyjádření pro Obecní noviny Židovské
obce v Praze:
"K iniciativě pana Lacka ohledně nesouhlasu se čtením romských jmen na akci Jom-ha-šoa se
muzeum nepřipojuje."
Osobně se také romskému a židovskému holocaustu věnuji. Nikdo mi k tomu nedal mandát, kromě
podpory několika romských organizací v kraji. Pan Lacko a jeho skupina tří osob Dikhas se této
neblahé historie ujali. Těší mě to, že se lidé o toto téma začali zajímat a už vůbec u samotných
Romů mě to těší. Bohužel pan Lacko vůbec nechápe, oč tu jde a snaží se oběti holocaustu oddělovat.
Všichni zemřeli stejným způsobem. Pak toto vůbec nechápu. Jsem rad a také, když mi to pracovní
podmínky dovolí, jdu a ta jmena čtu veřejně také. Díky za projekt Jom-ha-šoa. Všechny oběti si
zaslouží stejnou úctu a nelze Židy, Romy a Sinty separovat. Porad to jsou národy, které jsou po
staletí nenáviděnými, a to je spojuje. Díky za práci Terezínskému institutu.
Jan Cverčko,
2. 10. 2020
Nevidím důvod, proč by měl romský a židovský Holokaust byt rozdělován. Můj praděda, kulturně
jednoznačně Rom a poslán do koncentráku jako Rom, byl geneticky napůl Žid, a nebyl jediný.
Každopádně nikdy jsem od žádného romského přeživšího nebo jeho potomků neslyšela, ze by čtetí jmen
bylo neuctivé. Toto tvrzení nechápu vůbec.
Petra Gelbart,
kurátorka hudební sekce projektu RomAchive, Berlín
Čtení jmen Rómů na Jom ha-šoa
Mnoho mých příbuzných bylo zavražděno, protože byli Židé v koncentračních táborech. V Rafael
institutu se věnujeme transgeneračnímu přenosu tohoto traumatu.
Následky masového vraždění jsou nedozírné a přenášejí se na další generace. Já u sebe vnímám
tento přenos hlavně v tom, že jsem velmi ostražitá na jakýkoliv fanatismus, který byl a je základem
pro minulé, současné i budoucí vraždění. A to Židů, Rómů, prostě lidí.
Letos na jaře jsem se po telefonu ptala Eriky Bezdíčkové (přeživší z Brna, která bohužel asi
před měsícem zemřela) jak ona vnímá koronavirus. Ona mi nejdříve řekla, že se to samozřejmě nedá se
šoa srovnávat. Pak mi řekla, že je zajímavé, jak si jsou najednou všichni lidé rovni ve svém
ohrožení tímto virem. A nezáleží na tom, jestli jsou Židé, nebo někdo jiný.
Jako prevenci proti jakémukoliv dalšímu fanatismu považuji za velmi dobré, že se na den Jom
ha-šoa čtou jména i romských obětí. Je to symbolika toho, že jsme všichni lidé.
Věra Roubalová Kostlánová, 10. 11. 2020
Já bych k tomu jen chtěl říct, že jestli máme něco společného s Židy, je to holocaust. Bez
ohledu na to, co říká Okamura nebo Zeman. A že nebýt akcí, jako je tahle, tak se veřejnost nedozví,
jak moc se holocaust týkal i nás, Romů. Takže za mě: Nikdy mě neuráželo čtení jmen obětí holocaustu
a díky Institutu Terezínské iniciativy za to, že neustále dalším generacím připomíná, že nás
společně potkalo to největší svinstvo v novodobé historii lidstva. A jestli někdo chce, aby se
jména četla zvlášť, tak to zavání rasismem. Já Židy miluju. Potkávám je celý život a vždycky si tak
nějak lidsky sedneme. A to hlavně proto, že máme (mimo jiné) společnou genetickou vzpomínku na to
nacistické svinstvo.
Partik Banga,
novinář, 6. 10. 2020
Dle mého přesvědčení a názoru, nám, kteří nyní žijeme, nedává nikdo a nic mandát k rozlišování
obětí zvrhlé ideologie. Myslím si, že je naší povinností uctívat památku všech mučených,
utiskovaných a zavražděných, soustavně přispívat k paměti těchto lidí všech etnik a víry.
Žabomyší spory pouze podněcují popírače, malost a zášť by tak mohla zvítězit nad
ušlechtilostí a velkorysostí. Děkuji z celého srdce všem, kteří bez rozdílu vzpomínají obětí a
cíleně šíří toleranci, brojí proti rasismu a vychovávají další generace ke vzájemnému respektu.
Jana Kosáková
Oddělování nás oslabuje
Stanovisko volného seskupení Dikhas k formě uctění památky obětí romského holocaustu,
publikované v Obecních novinách 10/2020, mě opravdu překvapilo. Text podepsaný Františkem Lackem a
Libuší Martínkovou je v rozporu s názory řady osobností romské komunity a především Muzea romské
kultury, které od začátku spolupracovalo na podkladech pro „čtení“ romských jmen v rámci Jom
ha-Šoa.
Způsoby uctívání památky zemřelých mohou být samozřejmě různé, a pokud čtení romských jmen
při Jom ha-šoa vyvolává kontroverze, je třeba vést seriózní diskusi. Jenže tu je také řada otázek:
Proč byla polemika rozpoutána právě teď, když se romská jména čtou již deset let? Koho vlastně
reprezentují autoři stanoviska, když dosud romská komunita projevovala souhlasné názory? Čím to, že
stanovisko Dikhas vyšlo zároveň ve třech časopisech (ON, Přítomnost, TI), nejde vlastně o cílenou
kampaň? A kdo tuto kampaň vede?
Z obecnějšího hlediska jde také o spor kolem termínu holocaust. Týká se jen Židů nebo také
dalších obětí fašistického režimu? Ani historici neodpovídají na tuto otázku jednotně. Jsem ovšem
jenom laik a zdá se mi zbytečné vést spor okolo tohoto termínu. Je zřejmé, že každá skupina obětí
je do značné míry specifická, z humánního hlediska je ale jasné, že vraždění Židů mělo za 2.
světové války stejné příčiny, jako tomu bylo u Romů a dalších skupin, které nacisté považovali za
méněcenné.
Obzvlášť dneska, kdy je rasismus opět na vzestupu, by se naše společnost měla chovat
velkoryse a odpovědně. Neutápět se v malicherných sporech, které nás jen oslabí, nesnažit se různé
skupiny od sebe oddělovat, když naše cíle jsou společné.
Zoja Franklová,
členka Terezínské iniciativy
O tom, že by vyslovování jmen zemřelých bylo nedůstojným aktem a aktem v rozporu s romskou
kulturou, slyším poprvé. Je možné, že se prostě mýlím, nesem Rom, ale Romové se čtení jmen
pravidelně účastní, někteří je dokonce čtou, a necítil jsem ani z nich žádnou negativní emoci.
Nedává to pro mě smysl ani proto, že kdyby se tedy nemělo se jmény operovat, proč by pak byly na
náhrobcích romských zemřelých psaná jejich jména, někdy i vyveden jejich portrét, který je
zpřítomňuje? Lidé, které znám, o svých zemřelých blízkých běžně veřejně mluví, jejich jména
vyslovují, připomínku jejich památky vnímají jako důležitou (s opakem jsem se zatím nesetkal).
Oběti holokaustu se připomínají mnoho let, toto je jen jiná forma. Do té doby, než se jména i
těchto oběti přiřadilo k těm čteným, se o jednotlivých zemřelých mluvilo na různých vzpomínkových
setkáních apod. To taky nevadilo. Já tomu prostě nerozumím.
Chápu, že to třeba některým Romům může vadit - ono také záleží, kdo jim to jak podá, a co pak
na základě toho sdělení říkají (zda mají možnost udělat si objektivní názor a nejsou už způsobem
položení otázky někam směřováni) - ale nevydával bych to asi za nějakou širší představu sdílenou
Romy (což ten text i říká, přesto mi přijde, že se nakonec do té role mluvení za všechny Romy
pasuje).
Neodpustím si jednu poznámku - dlouhá léta se lamentovalo, že se připomínají jen židovské
oběti a na romský holokaust si nikdo nevzpomene, nikdo o něm neví. Tak se tedy na něj vzpomene (v
rámci nějaké celostní události, ne jen segregované romské akce) a je to taky špatně. Konstruktivní
diskuse je podle mě důležitá i na podobná témata, ale já tohle moc nevnímám jako konstruktivní.
Protože se to podle mě nezakládá na nějakém jasně daném argumentu (autoři sami vyzývají MRK, aby se
k tomu vyjádřilo, jak to v té kultuře tedy je). Protože ani nevíme, kolika Romům to tedy vadí -
tedy s kolika lidmi iniciátoři mluvili a za koho tedy nakonec mluví. A to říkám jako člověk, který
má autora dopisu rád.
Lukáš Houdek
, romista, projekt HateFree Culture
ODKAZ:
Stanovisko volného seskupení Dikhas k formě uctění památky obětí romského
holocaustu, pritomnost.cz
2.10.2020