Reakce Terezy Štěpkové na text Stanoviska volného seskupení Dikhas k formě uctění památky obětí romského holocaustu, zaslaného panem Františkem Lackem do redakce Obecních novin, Terezínské iniciativy a který je publikovaný na internetových stránkách časopisu Přítomnost.
Přesto, že vím, že jde o vyřizování si osobních účtů se mnou, a přesto, že takový přístup nepokládám za korektní, rozhodla jsem se k tomu vyjádřit a podnítit diskusi nad tématem, které se kolem akce Veřejné čtení jmen obětí holocaustu – Jom ha-šoa v poslední době objevuje i z jiných stran. A to hlavně proto, že se to netýká jen mě, ale mnoha lidí, kteří do akce vložili svou energii, práci i osobní účast a paměť svých rodin.
„Čtení“, jak mnoho lidí akci zkráceně říká, pořádáme od roku 2006. Nápad na zařazení také
jmen romských obětí vznikl v roce 2010 z diskuse tehdejších spolupořadatelů České unie
židovské mládeže a Nadačního fondu obětem holocaustu s reprezentanty romské komunity. Pro
jména jednotlivých lidí bylo osloveno Muzeum romské kultury, které i v dalších letech seznamy
připravovalo. Cílem nás všech po celou dobu bylo přispět k uznání skutečnosti rasového
pronásledování Romů během druhé světové války a přijetí genocidy Romů za součást dějin holocaustu –
nacistického rasového pronásledování nevinných lidí.
Během těchto deseti let jsme nezaznamenali negativní reakci na zařazení jmen romských obětí,
naopak. Vím, že pro mnoho lidí z židovské i romské komunity je to důležitý rozměr této
akce.
Je škoda, že nám o romských tradicích týkajících se vzpomínání na zemřelé František Lacko
neřekl během téměř tří let svého pracovního působení v Institutu Terezínské iniciativy. Nevím,
za jakou část Romů nyní hovoří a koho reprezentuje, ale má pravdu – romské tradice dobře neznám,
nežiji je. Mě doma učili, že nesmím druhým ubližovat a mám pomáhat slabším. O to se snažím a budu
snažit i nadále.
A ač jsem v uplynulých měsících o tom hodně přemýšlela, nepřišla jsem na argument, který
by mě přesvědčil, že připomínat jména lidí, kteří byli neprávem a naprosto barbarsky zavražděni, je
nevhodné a neuctivé. Zazněl také názor, že by se měla židovská a romská jména číst zvlášť,
odděleně. Jsem stále přesvědčena, že rozdělovat znamená oslabovat a že smyslem lidské
sounáležitosti a solidarity je se spojovat, vzájemně se podporovat a spolupracovat.
Budu ale velice ráda, když současná výměna názorů k Veřejnému čtení jmen obětí
holocaustu - Jom ha-šoa vyvolá širší otevřenou diskusi. A když v ní zazní názor Vás, čtenářů
Obecních novin i dalších. Celý text se svolením redakce Obecních novin zveřejňujeme také na
internetových stránkách Institutu Terezínské iniciativy a na Facebooku, kde se mohou vyjádřit i
další zájemci. Případně můžete své názory a podněty adresovat přímo na emailovou adresu:
tereza.stepkova@terezinstudies.cz .
Tereza Štěpková, ředitelka Institutu Terezínské iniciativy
21. 9. 2020
ODEZVY
Se souhlasem paní ředitelky Muzea romské kultury, paní
PhDr. Jany Horváthové přidávám její oficiální vyjádření pro Obecní noviny Židovské
obce v Praze:
"K iniciativě pana Lacka ohledně nesouhlasu se čtením romských jmen na akci Jom-ha-šoa se
muzeum nepřipojuje."
ODKAZ:
Stanovisko volného seskupení Dikhas k formě uctění památky obětí romského
holocaustu, pritomnost.cz
2.10.2020
Navštivte také
