Den Anne Frankové - vernisáž výstavy

02. 07. 2025

12. června 2025 jsme si v pražském Žižcafé Terapy připomněli odkaz Anne Franková, když jsem slavnostně zahájili výstavu uměleckých děl, které nám zaslali talentovaní žáci a žákyně. Připojili jsme se tak k oslavám Dne Anne Frankové.

Bylo nám ctí, že jsem na vernusáži mohli vedle řady návštěvníků z široké veřejnosti mohli přivítat i některé z vystavujích autorů.

Thomas Elmecker od nás a Marie Smutná se spolku Schola Fidentiae - Škola s/ebe/vědomí výstavu zahájili projevem v angličtině a češtině, během nějž vyzdvihli význam Dne Anne Frankové a vysvětlili, jak a čím si Anne získala úctu po celém světě a proč si ji i nadále připomínáme:

„Vážení a milí hosté,

ráda bych vás společně s Thomasem Elmeckerem přivítala na zahájení výstavy věnované připomínce Anne Frankové. Proč právě dneska, proč právě Anne a proč právě zde?

12. června 1929, tady před 96 lety, se ve starobylém německém městě Frankfurtu nad Mohanem narodila do rodiny Otto a Edith Frankových, židovské rodiny žijící zde po mnoho generací, jejich druhá dcera Annelies Marie Franková, kterou bude o několik desítek let později znát doslova celý svět.

Když s příběhem Anne a její rodiny pracujeme, dozvídáme se od žáků a studentů o Anne toto: byla to spokojená, všestranná, neposedná, kamarádská dívka, která ráda bruslila, setkávala se s kamarádkami a ráda na sebe poutala pozornost. Byla živá a nespoutaná. Někdy nesnesitelná. Velmi často stojící v centru dění a organizátorka nezapomenutelných akcí.

Dějiny běžely. A tak od roku 1941 by o ní dnešní žáci řekli toto: byla pořád sama sebou nebo se o to snažila. Ale taky byla Židovka. Musela proto opustit svou školu. Řadu svých kamarádek. Nesměla už bruslit. Nesměla mít kolo, v Amsterdamu - chápete to? Musela nosit hvězdu viditelně našitou na oděvu a s tou hvězdou se její svět zmenšil. Od června 1942 by o ní řekli - stala se nadšenou majitelkou deníku. O měsíc později se stala psancem - ukrývanou spolu se svou rodinou a dalšími rodinnými známými v tajném úkrytu v centru Amsterdamu. Ale taky tou, která se spolu s dalšími ukrývajícími těšila péči statečných pomocníků. V té době si Anne do svého deníku napsala mimo jiné toto: Věř mi, když je člověk půl druhého roku zavřený, jsou dny, když už je toho na něj moc. Bez ohledu na spravedlnost nebo vděk, city se nedají odbýt. Jezdit na kole, tancovat, hvízdat, dívat se po světe, cítit se mladá, vědět, že jsem svobodná, po tom prahnu, a přesto to nesmím dát najevo, vždyť jak by to vypadalo, kdyby nás tady všech osm začalo naříkat nebo kdybychom nasadili nespokojené obličeje, kam by to vedlo? 24. 12. 1943

Od jara 1944 by o ní jistě řekli, že se stává ambiciózní spisovatelkou, přepisující svůj deník a připravující knihu Zadní dům. Od srpna 1944 lapenou a uvězněnou, deportovanou, vystavenou strašným podmínkám Westerborku, Auschwitzu a Bergen-Belsenu. Od zimy 1945 pak zbavené naděje, vyčerpané, nemocné a umírající.

Ale dějiny šly dál. A my tu dneska stojíme, v ruce máme zbrusu nové české vydání knihy Zadní dům a na stěnách koláže studentů střední pedagogické školy z Krnova, kteří byli svými spolužáky provedeni výstavou Nechte mě být, jaká jsem. Životní příběh Anne Frankové, kterou do České republiky zapůjčil Anne Frank House v Amsterodamu.

A proč mají mladí lidé dodnes, 96 let po narození Anne, potřebu a touhu si ji připomínat? Je to pro to, že Anne dokázala dávat i v prostředí, do kterého byla nedobrovolně uvržena, dávat naději. Bylo jí 15 let, když si do svého deníku napsala:

To je v dnešní době ta potíž: ideály, sny, krásná očekávání sotva stačí vyrašit a už je postihne nejhrůznější skutečnost a naprosto je zničí. Je velký zázrak, že jsem se nevzdala všech svých očekávání, vždyť se zdají absurdní a neproveditelná. Přesto se jich držím, navzdory všemu, protože pořád ještě věřím, že lidé jsou v jádru dobří. Je pro mě naprosto nemožné stavět všechno na základě smrti, hrůzy a zmatku. 15. července 1944

A my bychom chtěli dál nést její poselství, které si na jaře roku 1944 vyjádřila takto:

Jednou přece tahle strašlivá válka pomine, jednou budeme přece zase lidé, a ne jen Židé! Úterý 11. dubna 1944

Kéž bychom se dovedli z těchto slov 15leté dívky poučit a dokázali sebe navzájem vnímat v první řadě jako především jako lidské bytosti, ať jsme se narodili kdekoliv a kdykoliv.

Děkujeme Žižkostelu a Café Therapy, za mimořádnou vstřícnost při přípravách výstavy. Jsme velice rádi, že právě zde, na místě spojeném s humanitou a podporou slabším a zranitelným, můžeme toto poselství šířit.“

Poté jsme uspořádali tombolu, ve které jsme odměnili tři účastníky za jejich práci. Všem výhercům gratulujeme. A všem děkujeme za jejich příspěvky.

Výstavu můžete navštívit během následujících měsíců na adrese Žižcafé Therapy - Žerotínova 1520/33, 130 00 Praha 3-Žižkov.

den_af25_01

den_af25_02

den_af25_03

den_af25_04

Den Anne Frankové - vernisáž výstavy

Přečtěte si také

Navštivte také