Netradiční letní škola Holocaust a my. Proč je důležité uchovat vzpomínky Židů a Romů pro další generace

29. července - 2. srpna 2021
Osvětim

 

Facing Holocaust Today – Rescuing European Jewish and Roma Memories

 

Ve dnech 29. 7. do 2. 8. pořádal Institut Terezínské iniciativy netradiční mezinárodní letní školu pro vzdělavatele a studenty v Osvětimi, které se zúčastnilo celkem 20 účastníků z České republiky, Slovenska a Rakouska. Účastníci nejprve absolvovali komentovanou i samostatnou prohlídku Muzea Auschwitz I. a Auschwitz – Birkenau, aby poté ve skupinkách připravovali vlastní vzdělávací program pro žáky a studenty.


A proč netradiční? Jednak jsme po čtyřech letech opustili formát vícedenní letní školy pořádaný ve spolupráci s Muzeem romské kultury v Brně a Hodoníně u Kunštátu, jednak se jednalo o jakousi tvůrčí dílnu, v rámci které nejprve účastníci  – dvacet vzdělavatelů, studentů, historiků, lektorů a příslušníků druhé či třetí generace – hledali společně cestu, jak citlivě prezentovat mladým lidem příběh tragického místa paměti v Osvětimi.

 

fht-osv_01_s


Čas strávili účastníci nejen komentovanými i individuálními prohlídkami tábora, ale také společnou reflexí a debatami o tom, jak připravit smysluplný program pro mládež, jakým směrem vést přípravu a jak s mladými lidmi návštěvu takto tragického místa paměti reflektovat, jak zapracovat výročí do vzdělávání o holocaustu a jak propojit historii se současností.


Součástí letní školy byla i účast na pietním aktu k připomenutí likvidace tzv. cikánského tábora v noci z 2. na 3. 8. 1944 a u příležitosti Mezinárodního dne holocaustu Romů. Měli jsme také příležitost navštívit Židovské muzeum a synagogu v Osvětimi, kde jsme si prohlédli výstavu Oszpicin. Historia żydowskiego Oświęcimia, která je věnována historii židovské komunity v Osvětimi, a stálou výstavu Romowie Historia i Kultura, kterou lze najít v sídle organizace Stowarzyszenia Romów w Polsce.

 

fht-osv_07_s


Různé perspektivy a zkušenosti, které jednotliví účastníci do letní školy vnášeli, ať už z pozice učitelů, rodičů, studentů nebo příslušníků menšiny, která byla během holocaustu perzekvována a dosud je ve společnosti diskriminována, přispělo nejen ke vzájemnému obohacení, ale také k otevření mnoha otázek. Čas byl však omezený, ale doufáme, že se ke společným diskuzím budeme moci v budoucnu vrátit.

 

fht-osv_05_s


Některé z nich si ve své reflexi položila nejmladší účastnice letní školy, Emily Hoskins, studentka Gymnázia Jana Keplera v Praze 6:

V AUŠVICE JE DŮM VELIKÝ
Před začátkem společné snídaně hledím na černé šaty, které jsem si zabalila s sebou, abych si je oblékla v tento den – je 2. srpna a já jsem v Osvětimi. Účastním se letní školy pořádané Institutem Terezínské iniciativy a dnes je den, kdy nacisté zavraždili přes tři tisíce Romů a Sintů v koncentračním táboře Osvětim-Březinka.


Na cestě do jídelny zjišťuji, že moje pohřební vzezření s obnaženými koleny nahrává pošmournému dešti, jenž se na mě sápe ze všech stran. Poté co se moje spolubydlící odebere s minimalistickým kufříkem vstříc naší skupince složené převážně z pedagogů a dalších osob s didaktickým cítěním, se zabalím do peřiny jako housenka. Po čtvrthodině promarněné na mobilu se rozhodnu šaty vyměnit za bílé plátěné kalhoty a květovanou blůzu; a tu černou hroudu smáčknu do krosny. Abych nekazila formální ponurost, přehodím přes sebe černý svetřík a vycházím vstříc ustávajícímu dešti.


Jsme všichni, tak můžeme jít. Vyhýbáme se slimákům, a když jedna učitelka nebohého slizkého tvora vyšokuje tím, že ho skoro sejme svým svižným krokem, inspiruje jinou učitelku k vyprávění vlastní slimáčí historky. Déšť nejprve nahradí plnotučné šedivé mraky, pak vysvitne slunko a je téměř horko. Na zlomek vteřiny zalituji, že na sobě nemám ty šaty nebo něco praktického, jako je pokrývka hlavy. A pak si vzpomenu na první den v Osvětimi, kdy se mi i přes letní pařák svíralo hrdlo pod tíží toho slova, ať už šlo o Osvětim, Auschwitz nebo Oświęcim. Ten polský název mi vždy naháněl největší hrůzu, neboť mým češtině navyklým uším zněl zlověstně svou zdrobnělostí. Po prohlídce s průvodkyní, která si očividně dala za úkol nás řádně vyděsit – což však mělo opačný, vystřízlivující efekt –, jsem dostala migrénu. Místo abych pobíhala po expozicích určených jednotlivým národům, jsem se svalila na schody bloku č. 26 a hodinu pozorovala ševelící listoví stromů, pod kterým se ploužily i pospíchaly zástupy turistů. A pak jsem tomu místu a snad i Bohu odpustila.


Do Osvětimi jsem nejela, abych si ujasnila, jakým způsobem ji lze využít k pedagogickým účelům. Chtěla jsem v první řadě zjistit, zdali to vůbec jde. Místo abych si dělala fyzické či mentální poznámky k tomu, jak toto místo představit svým neexistujícím žákům jako hmatatelnou upomínku na šoa, jsem přemýšlela nad tím, jestli vůbec existuje způsob, jak učit o holokaustu. A jestli je možné brát Osvětim didakticky a zároveň to provést důstojně a citlivě. Naštěstí moji studenti neexistují – na rozdíl od studentů ostatních účastníků této letní školy. Zatímco já, osmnáctiletá, stále ještě mohu z pohodlí lavic jejich profesi kriticky hodnotit, oni cestu, jak probrat tuto kapitolu z dějin 20. století, hledat musí. A pak je tu ještě jeden zádrhel – jak představit romskou genocidu společnosti, která na to stále není připravená.


K památníku je to z bran tábora Osvětim-Březinka dlouhá štreka podél ostnatých drátů, polozbořenin a rekonstruovaných dřevěných baráků. Dnes cestu lemují i auta, dnes je asi trochu jiný den. Když dojdeme k památníku, už tam stojí klavír a taky mikrofony, pro nás i ostatní jsou připravené židle; a někdo si už sedá, někdo má v ruce květiny. I já dostala růži. Vím, že v Letech u Písku se dnes scházejí čeští Romové. Cítím se nepatřičně, protože to není můj příběh. Ale to, že se tato vzpomínková událost vůbec koná, je výsledkem nezavírání očí i těch, jichž se to bezprostředně netýká.


Nikdy jsem nechtěla do Osvětimi a myslím, že se tam nevrátím. Nevím, jestli je dobře, že tímto táborem průměrně projde pět tisíc turistů za den. A možná by mi bylo příjemnější, kdyby se tam dnes jen pohybovaly stromy ve větru. Ale takové stromy rostou u bývalého vepřína v Letech u Písku. Byli jste tam někdy? Možná jste se nevědomky prošli po masovém hrobě.

Autorka je studentka Gymnázia Jana Keplera v Praze.

Publikováno v magazínu Respekt.
 
Ze zpětných vazeb:
Co pro vás bylo přínosné?

  • Samotne stretnutie s rovnako zmýšľajúcimi ľuďmi. Veľmi cenné sú pre mňa kontakty, ktoré mi pomôžu lepšie organizovať moju prácu. Prínosom bola návšteva p. Kwiatowského a Roma múzea. S odstupom času konštatujem, že program bol premyslený a nadväzoval na seba. I keď som už Osvienčim navštívila viackrát, stále sa má človek čo učiť.

 

18. 11. 2026

Tsuriel Sdomi se ve svém románu Případ německého lékaře dotýká otázek historické paměti, rodinné odpovědnosti a banality zla. V rozhovoru hovoří o tom, proč je nutné postavit se antisemitismu a jakou roli může literatura sehrát v boji proti nenávisti. Zdůrazňuje, že upřímné vyrovnání se s minulostí není slabostí společnosti, ale její silou.

 

2. 11. 2026

Beseda s dánským pamětníkem Ibem Katznelsonem a dánským historikem prof. Therkelem Strædem, doplněná výstavou o záchraně dánských Židů v prostorách fakulty.

Zveme na výjimečné setkání s dánským pamětníkem Ibem Katznelsonem, který byl jako dítě deportován do Terezína, a s dánským historikem prof. Therkel Strædem, předním odborníkem na holokaust v Dánsku a záchranu dánských Židů v roce 1943. Posluchači tak dostanou jedinečnou možnost konfrontovat historický výklad s osobním svědectvím člověka, který deportaci do Terezína sám prožil.

Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

nám. Jana Palacha 1, Praha 1, P131

4.listopadu 2026, 16.00

12. 10. 2026

Co nám mohou tři různé prožitky holokaustu říci o pronásledování menšin, občanské solidaritě a odpovědnosti společnosti? Jednodenní odborné setkání propojí českou, romskou a dánskou zkušenost a nabídne pedagogům i širší veřejnosti možnost setkat se nejen s odborníky, ale především s lidmi, jejichž rodinné dějiny jsou s holokaustem bezprostředně spojeny, a to pohledem přímého účastníka šoa a představitelů 2. a 3. generace přeživších.

Praha, 4.11.2026, 9.00

Hotel Villa, Okrajní 981/1, 100 00 Praha 10

Přihlášku na seminář vyplňujte zde.

Přihlášky vyplňujte do 27. 10. 2026.

Účastnický poplatek: 600 Kč (zahrnuje stravování během semináře, a to včetně oběda, a materiály pro účastníky).

Seminář proběhne v češtině, tlumočení z dánštiny bude zajištěno.

8. 10. 2026

Institut Terezínské iniciativy ve spolupráci s nakladatelstvím Práh uvádí český překlad knihy Tsuriela Sdomiho Případ německého lékaře. 

Historický román inspirovaný skutečným příběhem vypráví o lékaři, který zasvětil svůj život pomoci přeživším holocaustu a druhé světové války. Jeho život se zásadně promění ve chvíli, kdy ho dávno pohřbené rodinné tajemství donutí čelit otázkám identity, viny, morálky a odpovědnosti, která se dědí z generace na generaci. Jde o působivý příběh o paměti, vykoupení a trvalém vlivu historie, který otevírá zásadní otázku: lze zdědit zlo?

Zveme Vás dne 10. listopadu 2026 od 18:00 do Maiselovy synagogy. Prosíme Vás o registraci každého hosta do 1. listopadu 2026 v tomto formuláři: https://forms.gle/RUqvBz2nBX6PPH536

Bez předchozí registrace nebude hostům vstup umožněn. 

Akce se koná pod laskavou záštitou Izraelské společnosti přátel České republiky.

1. 10. 2026

Chcete mít přehled o našich novinkách, aktivitách, pozvánkách a dalších důležitých informacích?

Napište nám a newsletter vám budeme posílat přímo do e-mailu.

12. 9. 2026

Ať jsou naše dobré skutky četné jako zrníčka granátového jablka. 

12. 9. 2026

V říjnu uplyne 123 let od narození Františka R. Krause, jednoho z nejvíce autentických svědků tragického období Šoa.

U příležitosti tohoto výročí Vás zveme na komponovaný pořad, kde Tomáš Kraus představí některé méně známé tituly a uvede úryvky z obsáhlé literární trilogie Povídky ze svrabové čtvrti, … a přiveď zpět naše roztroušené, a Sedmý závoj.

Těšíme se na shledání  7. října od 18:00 v Božské lahvici (Bílkova 6, Praha 1).