ITI je zapojený do prestižního evropského programu CERV
19. 11. 2026
Zapojení do evropských aktivit tohoto typu navazuje na dlouhodobé poslání Institutu Terezínské iniciativy: dokumentovat osudy obětí holokaustu, rozvíjet vzdělávání a přispívat k tomu, aby historická zkušenost šoa zůstala živou součástí evropské paměti.
První setkání proběhlo v Italském Forli.
Navazování přetržených nití: mladí Evropané objevují příběh masakru ve Forlì
Forlì, 29. září – 1. října 2026
„Objímám tě svými ubohými, sužovanými, vyčerpanými, ale stále doufajícími pažemi.“
Tato slova napsala Marie Rosensweig Pächtová ve svém posledním dopise synovi Giorgiovi, který se jí podařilo odeslat z věznice ve Forlì v září 1944. O několik dní později, 17. září, byla spolu s dalšími šesti židovskými ženami zastřelena. Její dopis, nalezený o desítky let později v britském archivu, je jedním z osobních svědectví, která pomáhají znovu odkrývat dlouho opomíjenou kapitolu evropských dějin.
Právě příběh masakru ve Forlì se stal ústředním tématem první nadnárodní akce evropského projektu RETRACING, spolufinancovaného z programu Evropské unie CERV. Setkání, které se uskutečnilo ve dnech 29. září až 1. října 2026 pod vedením nadace Fondazione Alfred Lewin ETS, propojilo historický výzkum, veřejnou připomínku obětí a vzdělávací aktivity pro mladé lidi.
Zapomenutý masakr a znovuobjevené osudy
V září 1944 bylo na letišti ve Forlì zavražděno 42 lidí: 18 Židů a 24 Italů vězněných za účast v protifašistickém odboji. K obětem patřili také členové rodiny Vergariových či markýza Pellegrina de Calboli. Událost, svým rozsahem a charakterem připomínající masakr v Ardeatinských jeskyních, zůstávala dlouhá léta téměř zapomenuta. Její historii postupně rekonstruovala profesorka Paola Saiani a další badatelé ve spolupráci s nadací Alfreda Lewina a městem Forlì.
Výzkum pomohl nejen důstojně pohřbít oběti, jejichž ostatky byly původně uloženy v anonymních hrobových výklencích, ale také znovu navázat kontakt s jejich příbuznými po celém světě.
Jedním z takových osudů je příběh Lissi Pressl Lewinové. Jako židovská dívka musela s matkou a bratrem Alfredem uprchnout z Německa. Rodina našla útočiště v italské Cremoně, kde provozovala pekárnu, ale i zde ji zasáhla rasová perzekuce. Před deportací Alfred přesvědčil sestru, aby odjela do bezpečí do Anglie. Po válce žila Lissi v Berlíně dlouhých 56 let v nejistotě, co se stalo s jejími blízkými. Teprve pozdější objevení jejich osudů jí přineslo odpovědi.
Právě takové příběhy ukazují, jak mohou konkrétní lidské osudy přiblížit mladým lidem historické události a jejich důsledky mnohem bezprostředněji než samotná fakta a data.
Micro-History Lab: historie očima mladých
Důležitou součástí setkání bylo pilotní ověření vzdělávací metody Micro-History Lab v prostoru Laboratorio Aperto ve Forlì. Zapojili se do něj studenti klasického gymnázia G. B. Morgagni a uměleckého a hudebního lycea Antonio Canova společně s učiteli, historiky, archiváři a mezinárodními partnery projektu.
Pod vedením historika Mira Flamigniho se studenti seznámili s historickým kontextem masakru, jeho oběťmi, pachateli i místy spojenými s událostmi roku 1944. Gianni Saporetti, ředitel knihovny a digitálního archivu Gino Bianco, jim následně představil archivní dokumenty, životopisné materiály a digitální zdroje, prostřednictvím kterých lze propojovat jednotlivé lidské osudy s konkrétními místy.
Závěrečná diskuse otevřela otázku, jak paměť minulosti předávat dalším generacím. Studenti ocenili především možnost poznávat historii prostřednictvím jednotlivých životních příběhů, které vracejí obětem jména, tváře a hlas. Zároveň zdůraznili význam aktivních a tvořivých metod – práce s archivními prameny, rodinného bádání, uměleckého vyjádření či multimediálních projektů.
Pro řadu účastníků bylo překvapením, že o masakru ve Forlì dosud nikdy neslyšeli. Někteří odcházeli s rozhodnutím zeptat se rodičů, zda tento příběh znají. I takový okamžik ukazuje, že připomínání minulosti může pokračovat za hranicemi školních tříd a oficiálních vzpomínkových akcí.
Společná evropská paměť
Setkání ve Forlì připomnělo, že poznávání zapomenutých tragédií není důležité pouze pro místní komunity. Je součástí širšího úsilí o porozumění společným evropským dějinám, jejich násilí i odpovědnosti, kterou z nich máme.
Projekt RETRACING chce prostřednictvím osobních příběhů a aktivního zapojení mladých lidí znovu propojovat přetržené nitě mezi minulostí a současností, mezi oběťmi a jejich potomky i mezi evropskými společnostmi. Historická paměť se tak nestává pouze připomínkou toho, co se stalo, ale také prostorem pro dialog, empatii a aktivní občanství.
text: Ester Snedec
Přečtěte si také
- Šest otázek pro Tsuriela Sdomiho
- Dánsko 1943: když se společnost rozhodne pomoci
- Holocaust a identita: česká, romská a dánská zkušenost
- Uvedení knihy Případ německého lékaře
- Máme nový Newsletter Institutu Terezínské iniciativy
- Dobrý a sladký rok 5758
- Literární beseda na knihami F. R. Krause
- Naši dobrovolníci připravují lekci o Stolpersteinech pro studenty SŠ
- Jom ha-šoa 2027
- Jak jsem žil, jakým jsem byl-rozhovor s panem Martinem Lieblem







