Židovská škola v Jáchymové ulici
Výzkumný a dokumentační projekt zaměřený na historii budovy a školy v Jáchymově ulici v Praze 1.
V září roku 2013 jsme zahájili projekt věnující se výzkumu dějin židovské obecné školy v Praze. Projekt je zaměřen na připomínku dnes pozapomenuté školy na pražském Josefově, která byla umístěna v budově, kde se dnes nalézá vedle řady jiných významných organizací i sídlo Terezínské iniciativy a Institutu Terezínské iniciativy, dosud ji připomínala pouze pamětní deska na budově.
Cílem projektu je připomenout bohatou a pozapomenutou historii jediné židovské školy na území Prahy, za okupace jediné školy pro židovské žáky v Praze a okolí, ale také budovu oživit a otevřít veřejnosti jako místo vzdělávání a setkávání různých generací, ale i příslušníků různých "menšin".
Výstupy projektu jsou expozice o historii budovy a školy, návazné programy pro učitele a žáky i pro veřejnost a další.
Krátká historie školy v Jáchymce
Jáchymka - židovská škola v Praze na holocaust.cz
Akce spojené s projektem:
Vzdělávací seminář Jáchymka a Užhorod - jak si Židé a Romové založili školu
Ohlasy v médiích:
Židovská škola v Jáchymce. Maskil, 4/2014, s. 6-7 a s.11.
Jak mohu pomoci?
Máte doma fotografie či dokumenty vztahující se k židovské škole v Jáchymce, nebo se s námi můžete podělit přímo o vlastní vzpomínku na školní léta zde? Znáte někoho, kdo sem chodil a mohl by náš výzkum doplnit o vlastní pohled? Prosíme, obraťte se na nás!
Fotografie a dokumenty nám můžete poskytnout k digitalizaci:
- zasláním originálních dokumentů na naši adresu:
Institut Terezínské iniciativy
Jáchymova 63/3
110 00 Praha 1
Vaše dokumenty šetrně zpracujeme a vrátíme Vám je zpět.
- naskenováním dokumentů v dobré kvalitě - alespoň 300 dpi (archivní dokumenty zpracováváme v této kvalitě, fotografie navíc digitalizujeme na 600 dpi fe formátu TIFF). Chápeme, že v mnoha případech je k dispozici pouze jediný exemplář kopie fotografie nebo dokumentu, ale pokud je to možné, prosíme Vás o vytvoření kvalitního skenu, který neslouží jen ke zveřejnění na internetu, ale také k archivaci dokumentu či fotografie a důstojnému uchování památky konkrétních osob.
a zasláním na e-mailovou adresu: institute@terezinstudies.cz
Projekt finančně podporují:
Pokud Vás tento projekt zaujal, můžete nás také podpořit finančně:
Krátká historie školy v Jáchymce
Budova
Pražská Jáchymova ulice se původně nazývala Joachymova, nejspíš po jednom majiteli zdejšího domu; v průběhu 19. století došlo k počeštění názvu. Za druhé světové války, v letech 1940-1945 byla přejmenována na Regnartovu ulici.
Nynější budova v Jáchymově ulici č.3 vznikla během asanace staré Prahy, respektive Josefova. Asanaci zahájila skupina XXX stržením původní zástavby v Jáchymově ulici. Budoucí škola měla vyrůst na stavební parcele č. 8.
Stavební parcelu, které přiléhala k Maislově synagoze, získala Židovská náboženská obec, která zadala zakázku stavby školní budovy architektovi a majiteli stavební firmy Matěji Blechovi. Stavební povolení bylo Magistrátem hlavního města Prahy uděleno v červnu 1907. Od listopadu 1908 bylo povoleno novostavbu užívat. V nové budově byla umístěna náboženská škola pražské židovské obce a v horním patře byly zřízeny nájemní byty (bydlela tu například rodina Tobiase Jakobovitse, knihovníka židovské obce). V průběhu let se na adrese vystřídaly také další instituce: židovská mateřská škola, židovská poradna pro volbu povolání, židovský pomocný výbor, redakce časopisu pro děti Jaldut a pořádaly se zde kurzy hebrejštiny ve spolupráci se spolkem Tarbuth; v letech 1920-1942 sloužila budova jako sídlo židovské obecné školy. Budova po celou dobu patřila pražské židovské obci, která zde jednotlivé místnosti pronajímala nebo zapůjčovala podle potřeby.
Po uzavření židovské obecné školy v červenci 1942 začalo budovu využívat Ústřední židovské muzeum, které zde mělo svoji administrativu a část skladů. Židovské muzeum v Praze zde pak mělo svoji správní budovu až do roku 2001.
Židovská škola
Po vzniku samostatné Československé republiky roku 1918 a přijetí nové ústavy, která dávala menšinám právo na vlastní menšinové školství, začali také Židé uvažovat o zřízení moderní židovské školy v Praze, a to s českým vyučovacím jazykem. Židovská komunita nebyla jednotná, a také spory o zřízení školy ilustrují boj mezi jejími dvěma nejvýraznějšími skupinami – sionisty a asimilanty.
Asimilantská větev českých i německých Židů považovala specializované židovské školství za zbytečné, nedůležité a nebezpečné a volala po tom, aby děti česky hovořících rodičů chodily do českých škol a děti německy hovořících rodičů do škol německých. Sionisté naopak školu považovali za důležitou, protože se tam děti neodcizí svému židovství, budou mít prostor pro dodržování židovských svátků a kromě standardní výuky se dozvědí i o židovských dějinách a kultuře. Školu podporovali jak česky tak německy mluvící Židé – sionisté.
Přes různé protesty se podařilo soukromou obecnou (odpovídá dnešnímu prvnímu stupni základních škol) židovskou školu v Praze v Jáchymově ulici 3 otevřít, a to začátkem září 1920.
Zřizovatelem školy byla Židovská matice pražská, která provoz školy financovala z členských příspěvků, dobrovolných darů, výtěžků z charitativních akcí, a od poloviny 30. let i z dobrovolného školného, které platili movitější rodiče. Židovská škola nemohla vzniknout jako státní, jelikož zákony o menšinových školách mluvily o menšině z jazykového hlediska, a toto kritérium Židé nesplňovali: hlásili se k národnosti židovské, ale hebrejštinu jako jazyk běžného dorozumívání většinou nepoužívali – obvykle mluvili česky nebo německy, hebrejštinu bylo možné zaslechnout pouze na Podkarpatské Ukrajině, a i tam byla spíše jazykem náboženským (mezi sebou se místní Židé dorozumívali pomocí jidiš).
Pokud rodiče zapsali dítě do židovské školy, účastnili se pak řady společenských akcí, které byly spojeny s fungováním školy: rodičovské večery na začátku a konci školního roku, slavnosti židovských svátků, besídky atp. Při škole a Židovské matici školské působilo také loutkové divadélko a symfonický orchestr. Obdobně bohatý kulturní program měly i samotné děti: pořádaly dětská představení pro sebe i pro rodiče, ve škole se slavily židovské svátky.
Význam školy stoupal hlavně od poloviny 30. let, kdy postupně začal růst počet jejích žáků pod vlivem přílivu uprchlíků nejprve z okolních států, od roku 1938 i z československého pohraničí. Škola přijímala děti uprchlíků, kteří zůstávali nějaký čas v Praze, a pořádala pro ně speciální kurzy češtiny. V roce 1933 vznikla „pobočka“ židovské školy na Praze VII, v dnešní ulici Františka Křížka. V roce 1939 byl pak také otevřen druhý stupeň základního vzdělání pro židovské děti, židovská měšťanská škola. Část tříd byla přesunuta do budovy v dnešní Belgické ulici. V této době přešla škola od svého původního zřizovatele přímo pod správu Židovské obce v Praze.
Škola plnila i další funkce, byla například útočištěm pro mladé lidí, kteří po roce 1939 kvůli zavádění protižidovských zákazů a nařízení nemohli vykonávat své povolání nebo jít studovat; pro ně byly organizovány speciální přeškolovací kurzy, po jejichž absolvování tito lékaři, advokáti a vysokoškolští studenti nastupovali jako učitelé židovských dětí.
Největšího významu pak škola dosáhla od července roku 1940, kdy bylo židovským dětem zakázáno navštěvovat ostatní školy; židovská škola v Jáchymově ulici tak zůstala jediným školským zařízením, které mohly židovské děti v české části Protektorátu Čechy a Morava navštěvovat. V té době byla škola přeplněna, učilo se tzv. na směny: polovina ročníku měla vyučování dopoledne, druhá polovina odpoledne (čas výuky se v průběhu týdne střídal). Od října 1941 do života školy zasahovaly hromadné deportace Židů do Lodže, Terezína a dalších míst „konečného řešení židovské otázky“ - učitelé i žáci byli společně se svými rodinami postupně předvolávání do transportů. Na uvolněná místa přicházeli děti, které se do té doby vyučovaly v tzv. kroužcích nebo domácích školách. Ani je však nečekal jiný osud než spolužáky. V červenci roku 1942 bylo židovským dětem zakázáno jakékoliv vzdělávání a škola byla uzavřena. Většina z pedagogů během holocaustu zahynula, stejně jako velká část jejích žáků.
📚 Vzdělávat. ✊ Podporovat. 🔁 Opakovat.
Je vám mezi 16 a 26 lety a chcete se stát součástí celosvětové sítě mladých lidí, kteří se zapojují do akce? Chcete zvýšit povědomí o nebezpečí předsudků, diskriminace, rasismu a antisemitismu?
Připojte se k Anne Frank Youth Network a staňte se členem globálního společenství!
Všechny aktivity, inspirované deníkem Anny Frankové a jejím životním příběhem, mají za cíl zvyšovat informovanost, zvyšovat aktivní občanství, podporovat dialog a demokratické hodnoty v dnešní době. Společně se svými vrstevníky pozitivně přispějete společnosti a své komunitě!
Do našeho plánovaného semináře pro učitele s workshopem se nám podařilo zařadit více do programu! Rozhodli jsme se zařadit perspektivu z pohledu mládeže. Můžete tedy sebou vzít i aktivního studenta, který má potenciál se zapojit ve vzdělávání. Pro studenta je seminář hrazen z grantu. Poprosíme vyplnit pro něj také přihlášku.
Minulý pátek nás v Jáchymce navštívila skupina výměnných studentů z USA na workshopu, který jsme pořádali ve spolupráci s @VertoEducation. Během společně stráveného času jsme diskutovali o represích a nařízeních, která postupně oklešťovala práva Židů v Protektorátu Čechy a Morava, a o tom, jak je ovlivňovala. V rámci jedné aktivity jsme diskutovali o tom, jak by mohl vypadat běžný den, a pak jsme viděli, jak se postupem času stále více omezoval osobní život a zakazovala účast ve společnosti.
Jedním z úkolů našeho Institutu je poukazovat na historické události a souvislosti fenoménu, pro který se vžil název holocaust. Jedna z nejtragičtějších událostí, která oficiálně spustila nacistické řádění a perzekuci židovského obyvatelstva Evropy, se stala přesně před 86 lety, v noci z 9. na 10. listopadu. Sami nacisté ji nazvali Křišťálovou nocí, podle rozbitých výloh židovských obchodů, domácností a synagog. Poválečná historie jí zná také pod pojmem Říšský pogrom.
Minulou sobotu se sešli členové afyn.cz a uspořádali vlastní zinový workshop.
Historie zinů (což jsou malé DIY časopisy) je charakteristická tím, že je využívaly zejména marginalizované skupiny k tomu, aby se levně a rychle umělecky vyjadřovaly k tématům, na kterých jim záleží. Poté, co jsme se seznámili s bohatou historií zinů, jsme se pustili do výroby vlastních. Na konci workshopu jsme si navzájem představili své malé výtvory a viděli jsme, jakými krásnými způsoby lze ziny využít: Od vytvoření vlastního malého komiksu až po informační brožuru, všechno je možné.
Při příležitosti německého vydání knihy F. R. Krause Plyn, plyn, pak oheň, jedné z úplně prvních reportáží o holocaustu, se uskuteční setkání s autorovým synem, a ředitelem ITI Tomášem Krausem. Akce se koná m.j. ve spolupráci s naším dlouholetým partnerem Brücke-Most-Stiftung.
Antisemitismus je jako virus, který neustále mutuje a čeká, kdy bude společnost oslabena, aby se projevil. (Rabbi Sacks, Evropský parlament 2016)